6.únor

Pátek? Den jako každý jiný. Zvednul jsem se, abych něco dělal, jen ve chvíli, kdy jsem dostal na něco chuť. Už od neděle mi zbyl kuřecí vývar a několik žaludků - pečlivě uschováno v lednici. Zbejvalo to jen ohřát, přidat nudle a trochu vody a dokořenit chilli, aby to dostalo pořádný grády. A protože mám rád maso, vytáhnul jsem z mrazáku dvě kuřecí prsa, uvařil je, nakrájel na kousíčky a hodil do vývaru. Tak jsem si stvořil pochutinu, kterou jsem ocenil až dnes, když píšu tyhle řádky.
Už od úterka jsem byl dohodnutej s Láďou, že něco podniknem. Samozřejmě něco nealkoholického a sraz byl na Andělu v půl osmý. Jenže pak jsem si psal s Katkou (to je jedna taková moje sousedka) a říkala, že jede do Dejvic, jestli jí nechci doprovodit. Změnil jsem teda plán a sraz přesunul s Láďou na osmou do Dejvic s vidinou, že bysme mohli zajít do Nádražky, kde mají limču jen za sedm korun (je to taková ta limča v lahvích, kterou si každý musí pamatovat s rodinných dovolených v létě, kdy rodiče pili víno, pivo a dětem se dávala tahle limonáda - někdy se rodičové rozšoupli a koupili colu či spriteku, fantu).
Jenže ouha! Do Nádražky se nešlo, protože Katka směřovala na jakousi párty v El Woodu a Láďa potkal v metru kámoše, který tam měl taky namířeno. A jelikož jsem ani já, ani Láďa v El Woodu nikdy nebyl a chtěli jsme zažít něco vyjímečného (příslib hezkejch holek), vyrazili jsme tam.
Mělo to bejt jen na dvě hodiny, ale vyplazili jsme se ven až ve tři hodiny ráno, kdy nám v kapse nezbyla ani jedna koruna.
Pil jsem?
Jestli je za pití označován i pojem: "Strašně jsem si ožral držku", tak asi ano. Pil jsem nezřízeně, když se nechtělo na bar, zatáhnul jsem opuštěný pivo a přelil si ho do svojí sklenice. Když mě někdo pozval na panáka, šoupnul jsem si Drsoně. Pivo mi teklo po bradě a stékalo na prsa, kde vytvořilo velký mokrý koláč, a když jsem si pak triko sundal, mohl jsem si pivo ždímat rovnou do pusy.
(proto jsem dnes ráno ocenil tu polívku)
Když jsme se vymotali, strašně dlouho jsme pochodovali na nějaký spoj. Každý jsme jeli někam úplně jinam, jen já věděl, že mi to jede z Dejvic každou hodinu až přímo k baráku. Taky jsme skočili do jedný tramvaje a nechali se vyvést na Vypich, kde se naše cesty rozdělili a zatímco já jsem čekal na svůj vysněný autobus, Láďa zmizel v mlze, aby se někde dočkal svého vysněného autobusu.
Když vykouknu z okna, vidím, že mlha ještě neopustila město. Škoda, že to není ta romantická mlha, která se pouští ve filmech, a kterou můžete vidět všude, kde je příroda. Tady ve městě je to jen velký inverzní mrak. Obdivuju řidiče autobusu, že v tom dokázal řídit. Vlastně obdivuju všechny řidiče, kteří v tom řídí a nestane se jim žádná nehoda.
Usnul jsem v autobuse, takže mě vykopli až na Stodůlkách. Poručil jsem unaveným nohám a doma si dal ještě před spaním dvě housky s výbornou paštikou. Pamatuji si ještě, že jsem se chtěl napít, ale v lednici je jen kofola (jako malej sem jí nepil, jako velkýmu se mi hnusí) a ačkoliv jsem sladil svoje pohyby natolik, abych rozříznul housku a narval do ní paštiku, budu se vymlouvat, že jsem si vodu z vodovodu nenalil, protože jsem neměl správnou koordinaci pohybu na to, abych měl v ruce skleničku s vodou.
A pak jsem tvrdě a neúprosně usnul.

(Taky mi vyprchala moje měsíční občanka a na úřadě na mě čeká nová, kterou si však nevyzvednu dřív, jak v pondělí, takže mě čekají dva dny, kdy si připomenu ten měsíc, kdy jsem nebyl legitimovaným občanem téhle země.)