Za celý den, jsem podniknul dva výlety. Oba dva směřovaly k jednomu bankomatu u nás v Metru a oba byly tak desetiminutový. Oba dva mi nic nepřinesli, jen jistou naštvanost na systém, ve kterém žijem. Štěstí jen, že svoje finanční problémy nikdy moc neprobírám a neřeším je, ale jedno je jisté. Až zcela vyrostu, naberu nějaký ty kila svaloviny ve fitku a naučím se teorii, tak se dám na dráhu bankovního lupiče. Nebudu tím lupičem, který bude krást pro peníze, pro vlastní potěšení nebo snad, aby jen někomu imponoval. Já budu krást ze msty. Budu mstít všechny chudé lidi, na kterých ti bohatí chlápkové v oblecích, vydělávají a to nemusí lusknout jediným prstem, protože systém, který jejich předchůdci vymysleli, peníze vydělává za ně.
Ale to jsou peníze. Docela všední věc, která každého těší, ale nikdy nikoho neuspokojí. Snad každá druhá moralita, která kdy byla napsaná, se točila kolem nich a čtenáři se nechce do omrzení číst o tom, jak jsou peníze zkažené a decimují lidstvo, protože ten samej čtenář pak stejně půjde a peníze bude do svojí smrti používat.
A takové zbytečné morality nechci psát (i když tahle moralita nikoho nic nestojí /zatím/)
Druhá moralita, která se za předchozími řádky skrývá, není o penězích, nýbrž o růstu člověka. O nutnosti neustálého sebezdkonalování, o nutnosti školství atd. I tahle moralita není důležitá nebýt tohle místo, kdy musím něco napsat, vymazal bych jí jediným zmáčknutím klávesnic ctrl+A a pak delete.
Rozpoložení, ve kterém jsem se včera nacházel, o tom ví každý své a jestli ne, tak těm ocituju jednu píseň: "...ten, kdo má na bradě mlíko, kdo se rumem neopil, málo zná, málo zná..." .
Většinu dne jsem se cítil prachbídně. Chuť na cigaretu neuspokojená, když jsem něco snědl, ne že bych to chtěl zrovna vyzvrátit, ale přišlo mi, že jsem nesnědl nic. Když jsem se soustředil na jeden bod, po chvíli jsem se přistihnul, že jen tupě civím před sebe, když jsem zalejval kytky, měl jsem chuť být tou kytkou a sám pít.
V takovém rozpoložení toho nejde moc dělat. Určitě ne běhat po městě, nadbíhat holkám nebo někde debatovat nad smyslem hodinových ručiček. V takovém rozpoložení jsem byl nasranej i na mámu, že mě vůbec porodila (potom jsem si hned nafackoval),páč jsem si najednou přišel strašně zbytečnej. Že mě svět nepotřebuje, s tím jsem se dávno smířil (tehdy, když jsem chodil na terapii, kvůli svému mesiášskému komplexu), ale že se nepotřebuju ani já sám, to pociťuji jen po podobných slavnostech, jako byla ta předchozího večera.
Jistě, že netrpím sebevražednými sklony nebo jen sebepoškozováním (a to dělá každej, i ti co to odsuzujou - není snad sebepoškozování třeba dieta? nabírání zbytečného svalstva? holič či kadeřník, který přebarví vlasy na zeleno? není sebepoškozování, když se člověk narve do bot, které mu nejsou a ujde s nimi třeba deset kilometrů, až má pak obrovský puchýře? není sebepoškozování, když otužilec plave v zimě ve Vltavě? nesebepoškozuje se frajer, který přebíhá oheň, strká si do krku obrovský předměty, pomocí prstových fíglů, si vytlačí oko z důlku?), ale cítím se mizerně. Na tom není nic špatného, čas od času se cítit mizerně a přemýšlet nad sebou samým (mám pocit, že kdokoliv, kdo se nad sebou zamyslí, se musí cítit mizerně). Přesně to nejspíš pochopili, i když jen polovičatě, třeba budhisté, kteří si sedají na hodiny meditování. To se musí v hlavě honit pěkné věci, když jen sedíte a uvolňujete se. Nikdo mi nenakecá, že jsou ti lidé v naprosté rovnováze - spíš mi to přijde jako orgasmus myšlenek, orgasmus, na který se můžete plně soustředit.
Ale plácám tady o Budhismu a nikdy jsem nebyl v Tibetu, nikdy jsem se nepodíval do hlavy pravověrného Budhisty a nevím, co se takovému člověku uvnitř tý hlavy honí, takže nemám žádné právo (kromě práva darebáka) o tom psát.
Ve zkratce: Kdybych svoje včerejší rozpoložení měl přirovnat k náboženství, jistě by to nebyl Budhismu, protože myšlenkové orgasmy jsem zrovna neprožíval. Spíš bych ho přirovna k vymydleným fanatikům z jedné nejmenované americké církve. Je nejmenovaná, protože lidi z oné fanatické skupiny by jednoho dne mohli použít překladač, přeložit si o sobě, že jsou totální vygumovanci a neváhali by prodat svůj pozemek, aby mě přijeli přes oceán zabít.
Večer se mi příjemně usínalo, protože jsem došel duševního klidu a už se necítil tak mizerně.
Žádné komentáře:
Okomentovat