čtvrtek 23. října 2014

Forgesu kaj Morti

             

       Bar - večer

Postavy: Barman
Staněk
Stázina
Franta


Staněk je mladý kravaťák v sáčku, který si myslí, že mu patří svět. Krátké, blonďaté,  gelem učísnuté vlasy do leva, modré sako, červená kravata, bílá košile. Černě lakovaná kabela přes rameno.
Je noc.

Dveře baru se rozevřou a dovnitř v kráčí sebejistým, rovným krokem Staněk. Nad barem jsou hodiny, které ukazuí půl dvanáctou. Staněk se ani příliš nerozpakuje a  usedne na volnou barovou stoličku, přejede pohledem souseda po pravé ruce - opilec, dle úboru zaměstnanec městských služeb. Hlavu má opřenou o bar a hlasitě chrápe. Pak se Staněk podívá  do leva, kde černovlasá žena ve zlatých šatech srká brčkem modrooranžový nápoj s ledem. Vypadá, že je duchem nepřítomná a středobodem jejího vesmíru je právě onen zvláštní nápoj. Nakonec stočí pohled k barmanovi, který leští hadrem sklenice a ukládá je k ostatním.

Barman: Dobrý večer. Co to bude?
Staněk: (ani se příliš nerozpakuje a rovnou zkouší ukázat, jak dokáže být s každým kamarád. Barman mu to moc nežere, ale tím se Staněk, zkušený marketingový vedoucí, nenechá příliš zvyklat)  Nazdar. Hele já nevim. Něco silnýho, ale zas né tak, abych skončil, jako tenhle. (ukáže prstem na souseda v pravo a škodolibě - až opovržlivě - se uchechten)
Barman: To byste musel vypít, milej pane, deset rumů a pět piv. A to nestíháte, protože… no už před půl hodinou jsem měl mít zavřeno, abych pravdu řekl.
Staněk: No a proč ho teda nevyhodíš, když ti tady takhle smrdí po zavíračce?
Barman: Nikomu nevadí a já vyhazuju jen ve vyjímečných případech.
Staněk: Vyjímečných případech?
Barman: (zcela asertivně) Například, když mi sem napochoduje uprostřed noci... půl hodiny po zavíračce... nagelovanej kravaťák a hned si myslí, že je mistr světa a může vyhazovat štamgasty.
Staněk: (trochu jej zaskočí barmanova odpověď, ale vzhledem k tomu, že nebyla nijak výhružná, tak jí přejde) Tak … tak to mi pak teda, kamaráde, namíchej… (otočí se na sousedku po levé ruce a úlisně) Můžu se Vás, krásná slečno, zeptat, v čem to smáčíte své líbezné rtíky?
Stázina: (Ani se na něj nepodívá, jen zatočí brčkem v drinku, pak hrubým, vykouřeným hlasem)  Chci zapomenout kým jsem byla, kým jsem a kým budu.
Staněk: (na barmana a prstem si zakrouží kolem hlavy) Není nějaká jeblá? (barman neodpoví) A co to vlastně cucá?
Barman: Říkám tomu “Forgesu kaj morti”. Ale to není nic pro Vás.
Staněk: Co by ne? Nalej mi to.
Barman: Né, vážně…
Staněk: Vypadá to zajímavě. Prachy mám, vidíš? (vytasí před barmanem paklík pětitisícovek)
Barman: Raději si vyberte něco tradičnějšího. Cuba libre, Mojito, Sex na pláži.. To  všechno zvládnu a rád Vám to připravim. Ale “Forgesu kaj morti” si vážně nedávejte, neudělá Vám to dobře. Věřte mi
Staněk: Hele. Něco ti povim. Já jsem dneska udělal fakt dobrej kšeft. Teda začalo to asi před rokem, kdy jsem za pár šupů koupil od města nějakej pitomej parčík s pitomym dětskym hřišťátkem, a že se o to prej mám starat.  Tedy nechal jsem ten pozemek oplotit a zaplatil jsem hlídače se psem, aby mi tam nikdo nelozil a mohlo to v klidu zchátrat. Proč? Aby mi po roce nový vedení města mohlo podškrábnout papír, že se o něco takovýho nemusim starat a můžu to v klidu prodat komu chci a za kolik chci. Tak jsem to teda nechal vyspravit, nechal vysekat plevel a odstranit plot. Nově jsem nalakoval prolejzačky děckám, a když tam zase začali chodit lidi, tak se cena vyhoupla do takové výšky, že jsem to prodal developerům mezinárodního významu, aby v  tom místě mohli postavit obchoďák. A teď to chci řádně oslavit, tak nalejvej, zní to jako epesní pití, co si můžu dovolit a zasloužím si ho.
Barman: Pane. To si snad děláte legraci, ne? Takhle sebrat dětem hřiště? To se mi radši hned pakujte z baru nebo Vás vynesu v zubech.
Staněk: Nebuď zlej. Vždyť děti z toho nakonec vyjdou vítězně. V obchoďáku budou dětský koutky, kina a vůbec všechny sračky, co ty hajzlíky zajímaj spíš, než pár prolejzaček. A nikde nešlápnou do psího hovna. To je jasný.
 Barman: (mlčí, skřípe zubama a pak si ještě jednou prohlédne Staňka od hlavy k patě a pak vážně prohlásí) Myslím, že Vám to  “Forgesu kaj Morti” přece jen namíchám.
Staněk: Hurá (zatleská) Sláva. Pinglovi se konečně zachtělo obsloužit zákazníka! Kde jsou rachejtle a famfáry, když je jich třeba? (zachechtá se) A víš ty co? Já ti tu tvoji protivnost odpouštím a  jednu nalej rovnou i sobě. Jak říkám, prachů mám dost a slavit je co.
Barman: (velmi rezervovaně)  Ne, díky. Já jsem abstinent. (začne míchat do skleničky tajemné přísady onoho nápoje. Staněk se snaží vykoumat, co to tam přesně dává, ale barman je tak rychlý, že nepřijde ani na jednu přísadu. Přijde snad jen na Ananas, kterým nápoj barman dozdobí. Když je nápoj hotový, postaví jej Barman před Staňka až s obřadnými pohyby) Tak tady to máte… pane.
Staněk: Vypadá to vskutku zajímavě, ale co si to tam dával? Chvilku mi připadalo, že ta jedna lahvička měla na sobě nápis Iron. (zasměje se a ochutná) Brrrrrrr… no to je síla!
Barman: To musíte vypít do dna, jinak to nemá cenu.
Staněk: Ale tady slečna jen tak usrkává.
Barman: Jenže ona už má druhou skleničku. První vypila na ex.
Staněk: Jo? (kopne do sebe svůj drink a naznačí, že chce další) A čím pak si ona vysloužila to privilegium, že si jí namíchal tuhle specialitku,
Barman: Utopila dneska svoje dítě ve vaně. Pak se sebrala a šla sem.
Staněk: Pro kristovy rány! To je pěkně hloupej fór. Řekni mi pravdu.
Barman: Já ale říkám pravdu. Proč bych lhal?
Staněk: (ke Stázině) Tady se o tobě říkají pěkně hnusný lži, to si to necháš líbit?
Stázina: Jmenovala Lenka. Ale kdo to byl…?
Staněk: Co?
Stázina: Nebo Radka? Ani nevím… chce se mi spát….
Staněk: Co to blábolí?
Barman: Už zapomněla.
Staněk: Zapomněla?
Barman: Na svůj ohavnej čin.
Staněk: Ale jak?
Barman: To ten nápoj. Forgesu kaj morti.
Staněk: Forgesu kaj morti… Co… co to vlastně znamená?
Barman: “Zapomeň a zemři.”
Staněk: Takže i já?
Barman: (ušklíbne se) Ano… (V tu chvíli se Stázina sesune ze židle na zem. Staněk na ní ohromeně zírá)
Staněk: To přece nejde! To nemůžete! Budu Vás žalovat.
Barman: Žalovat? Proč?
Staněk: No přece… přece proto, protože… už jsem zapomněl. Jdu radši pryč. (chce se zvednout z barové stoličky, ale nejde mu to) Já se nemůžu pohnout!
Barman: Jen v klidu dopijte svůj drink. Můžete ho srkat.

Staněk už neodpovídá. Jen tupě zírá před sebe a srká svůj drink. Barman dál leští skleničky. Po chvíli se i Staněk sesune na zem. Barman šťouchne do spícího chlapa s kombinézou městských služeb.

Barman: Franto, vstávej… máš práci.

Franta se probere, něco zamumlá pod fousy a pak malátnými pohyby odtáhne nejprve Stázinu, pak se vrátí pro Staňka.

Franta: Tak dobrou noc. Petře. A zase zítra.
Barman: Zase zítra.

Konec
 
 

vysvětlivky - Forgesu kaj morti - v jazyku Esperanto - “Zapomeň a zemři”