Znovu přikládám radu, že k přečtení je lepší si to vytisknout, nebo přejet na jinej formát. Přiznávám, že tohle není impulsivní povídka a zrovna jsem ji dopsal, takže nevím jestli je dobrá nebo špatná, protože nemám posouzení ani svoje vlastní, jak jsem línej si to číst.
Každopádně bych ji chtěl věnovat Štěpánce... ona ví proč.„Chci se s tebou milovat.“ Už rok jí to neřekl a najednou tady na tom koncertě, jí to šeptá do ucha. Fakt strašně chtěla, aby jí to někdy řekl a ona mu mohla odvětit: „Jdi do prdele, ty hajzle.“ Ale teď stála, cucala pivo a koukala na jeho svíjející se postavu na pódiu.
Půjdeš do toho kamrlíku a vyspíš se s ním? Nemáš žádný závazky, tak klidně můžeš. Nikomu tím neublížíš. Ale co když ublížím sama sobě? Nechci se znova spálit!
Chceš se strašlivě opít, být beze smyslu a pak se nechat vést jen svými vnitřními touhami. Pak zjistíš, jestli ho chceš profackovat a nebo do postele. Jenže ty máš ráda sex, takže pak je to těžký, víš, že opilá prohraješ. Víš, že když si s ním dáš špeka, tak se najednou budeš cítit tak volná a odproštěná od těla, že ti to bude všechno fuk! Bude ti fuk, co se děje s tvojí tělesnou schránkou, hlavně, že tvoje duše bude lítat.
„Co se s tebou děje?“ zeptala se Zuzana, která všimla už před deseti minutama, jak je Markéta bledá a celou dobu jí to dělalo starosti.
„Ale nic nic. To je možná tím vzduchem.“
„Tak pojď ven na chvilku. Toho kreténa uvidíme skákat na podiu ještě nějakou chvíli.“
„Dobře.“ Usmála se na Zuzku a pohlédla na toho kreténa. Zrovna dozpíval písničku a okem se po ní mrknul. Rychle uhnula pohledem a doběhla za Zuzkou, která se už prodírala skrze dav lidí ven ze Sokolovny.
Venku se posadili na schody a zapálili si cigarety.
„Furt tě trápí?“ zeptala se přímo Zuzka.
„No… řekl mi, že se se mnou chce milovat a já nevím co dělat.“
„Vyser se na toho kreténa. A nebo s ním jdi a rozkopej mu koule. Pošli ho do hajzlu tím nejhorším způsobem!“ prskala Zuzka na celé kolo.
„Já vím, že bych to měla udělat.“
„Jo, ty to uděláš!“
Chvilku seděli a mlčeli. Pak se na ní Zuzka podívala s úsměvem. „No a co kytarista Tomáš, ten se ti nelíbí?“
„Ale líbí. Ale asi by mě nechtěl.“
„To si piš, že by tě chtěl. Já ti s ním domluvím po koncertě schůzku. Jestli teda chceš.“
„No já nevím.“
„Tak domluveno. A koukám, že už se ti vrátila zdravá červená barva, taky dobře.“
Zuzka byla skvělá holka, trochu flundra, ale dokázala kohokoliv kdykoliv podržet. To teďka Markéta potřebovala a byl jí za to opravdu vděčná.
Vrátili se ty dvě do sálu, kde se na podiu svíjel v křečích zpěvák a vedle něho to mastil na kytaru Tomáš. Markéta si všimla výrazného rozdílu mezi nimi hned. Tomáš trochu introvert a Patrik – zpěvák – byl zase extrovert. To z nich dělalo tak jasný protiklady a jasnou odpověď na otázku dnešního večera. Když to opravdu ta Zuzka zařídí, tak se bude celou noc držet u Tomáše a s Patrikem se nemůže nic stát.
Kapela hrála a Markéta zas o něco šťastnější, si dala další pivo. Jenže Patrikovo tělo v podvědomí hlodalo dál.
Jedenáct hodin v noci, koncert poslední kapely se pomalu chýlí ke konci a Tomáš s Markétou stojí u baru a popíjejí pivo. Před chvilkou si byli venku dát jointa a nyní se nacházejí v uvolněném stavu, kdy se nic nezdá nemožné.
„Víš Markéto, já jsem tě vždycky tak nějak chtěl. Když si chodila s Patrikem, tak jsem o tom ani nevěděl, ale uvědomil jsem si to, když jste se pak rozešli a stejně jsem nic neřekl. Trochu jsem se Patrika vždycky bál. On je energickej a výbušnej a já takový tintítko od kytary.“
„Prosimtě Tome, ty jsi lepší než on, škoda, že jsem to neviděla dřív, ale nemysli si, že jsem na tebe nikdy nemyslela. A seš mnohem lepší, kytara je důležitá a ty na ní fakt válíš a on dokáže jenom řvát do mikrofonu a křečovitě se kroutit.“
„Dala bys mi pusu?“ Naklonil se k ní a objal ji kolem ramen. Pak se chvilku líbali. Jedny z nejsladších úst, které kdy Markéta ochutnala. Byla ráda, že to nakonec takhle dopadlo.
„Hele Markéto, můžeš na slovíčko?“ Patrik ji vyloženě odtáhnul od Tomáše: „Hele, proč to děláš?“
„Proč bych nemohla?“
„To mi chceš vojet kámoše z kapely?“
„To mám jako vojet tebe?“
Dal ji facku, až spadla na zem.
„To si Patriku snad přehnal ne?“ vložil se do toho Tomáš.
„Ty drž hubu!“ zařval Patrik: „a ty mě děvko dobře poslouchej. Dneska tě vojedu a bude se ti to líbit a nebo nebude!“
„Debile!“ Tomáš do něj vlítnul až oba srazili pár židlí k zemi a váleli se po sobě na zemi. Za chvilku dostal Patrik převahu a klečel na bezmocném Tomášovy a pěstmi ho mlátil do hlavy.
„Vždyť ho zabiješ!“ vřeštěla Markéta.
Nakonec zuřivého Patrika odtáhli a vyhodili ze Sokolovny. Markéta se sklonil nad ztěžka oddechujícím Tomášem a hladila ho po vlasech. „V pohodě?“
„Jo a co ty?“
„Byla jen malá, spíš jsem jí nečekala.“ Dali si pusu a Tomáš se postavil na nohu.
Sokolovna se uklidnila a po skončení kapel se začalo vyhrávat z rádia. Markéta se vrtěla vedle Tomáše a jeho kamarádů a Patrik se nikde neukazoval. Naštěstí.
Markéta byla jedna z těch, co jsou prokletý tím, že jsou na grázly. Vzrušovala ji myšlenka, že má nad ní někdo navrch a to, jak mlátil Patrik Tomáše… Mlátila si to z hlavy ven, ale nemohla nepřipustit, že ji Patrik i přes to, že věděla, že je to kretén, přitahuje. Venku se s tím znovu svěřila Zuzce.
„Na to jako Markéto rychle zapomeň!“ byla jediná Zuzčina rozzuřená odpověď: „Tomáš je dobrej kluk a dobrejch kluků je málo. Takovejch prevítů jako je Patrik po světě pobíhá habaděj, ale Tomáš je jen jeden. A i se za tebe pral, takže to není žádná sralbotka, tak si toho fakt važ a už mě s tím Patrikem neotravuj.“
„No jo… promiň.“
Dvě hodiny ráno. Markéta již zcela unavená a Zuzka už šla taky dávno s přítelem domů. Nic jí tam nedrželo. Poprosila Tomáše, jestli by ji nedoprovodil k baráku a on ochotně souhlasil. Rytíř. Pomyslela si a usmála se. Už dlouho si neměla chlapa, tak si dneska sakra užij. Něco jí našeptávalo. Tomáš je hodnej kluk, to má Zuzka pravdu. A vyspí se se mnou? Nejspíš jo, ale bude spokojenej?
„Vyspíš se se mnou?“
„To jako já?“ Tomáš byl evidentně překvapenej z tý otázky.
„No kdo jinej. Já tak dlouho neměla chlapa.“ Markéta zívla a protáhla si údy.
„No tak klidně jo, jestli ti to udělá radost.“
„Máš ještě cigáro?“
„Jo tady.“
Museli dojít do vedlejší vesnice a cesta vedle přes tmavej les. Proto chtěla Markéta doprovod hlavně. A dobře věděla, že Tomáš to má nějakejch pět kilometrů na opačnou stranu. Jak říkala Zuzana, lepšího kluka nenajde. A dokonce vypadal překvapenej, že se s ním chce vyspat.
Život je stejně krásnej, to se mu nesmí upírat.
Drželi se za ruce. Byla tma. Atmosféra letní noci sílila a ve vzduchu byla slyšet nevybuchlá vášeň. Bohužel to nebyla nevybuchlá milenecká vášeň, i když tak by se dalo nazvat to co v tu chvíli nastalo.
Šli po silnici vedoucí lesem, když tu se z něj ozval strašný šramot a praskání větví. Oba dva se lekli. První informací, kterou byl schopnej její mozek akceptovat, bylo že se na ně něco nebo někdo řítí, druhou, že by měla začít utíkat. Jenže tu druhou neakceptovala a místo toho zůstala stát na místě.
„Utíkej!“ řval Tomáš, kterej sám byl dosti vystrašenej, ale nemohl Markétu opustit, ani ji přinutit, aby se pohla. Stála zkoprnělá děsem.
Z lesa vystoupil Patrik s obrovským klackem v ruce.
„To jste se lekli, co?“ zasmál se, ale po veselosti v jeho hlase nebyla ani stopa. „Víte, já tady na tebe Markétko čekám – mohl jsem čekat, že si vezmeš svýho novýho pichvoje sebou.“
„O co ti k sakru jde?!“ ozval se Tomáš a postavil se mezi Patrika s klackem a Markétu.
„O co by mi šlo, jde mi o sex. Jestli chceš, můžeme si dát trojku, jestli ti to nevyhovuje na jednou, tak si ji můžeš vzít po mě.“
„Tobě snad přeskočilo!“
„Ale vůbec né…“
Markéta se nemohla hejbat. Tohle je to, co mě na něm přitahovalo? Drsný výraz ve tváři, šílenost v očích. Feťák! Proč se sakra nemůžu hejbat?
„Uteč…“ pošeptal ji Tomáš. Nehnula se. „Tak utíkej. Sakra! Běž už!“ v tu chvíli se teprve Markéta rozběhla. Tomáš tam zůstal sám s Patrikem.
„To co se teď stane, bych nepřál ani nejhoršímu nepříteli, a ty si můj kamarád.“ Prohlásil Patrik a pevněji sevřel klacek: „to ses musel mezi nás plést?“
„Vždyť už mezi váma vůbec nic není! Vzpamatuj se vole!“
„Není? A mezi váma dvěma? Myslíš si, že ji přitahuješ?“
„To nevím, ale…“
„Žádný, kurva, ale!“
Patrik se rozeběhl s napřaženým klackem a máchnul s tím. Tomáš se naštěstí stačil trochu vykrýt rukama, ale stejně mu klacek dopadl tvrdě na rameno a on se skácel k zemi. Pak dostal ještě jednu ránu do hlavy.
Markéta běžela lesní cestou směrem k domovu. Nikdo doma není! Ale už je to jen půl kilometr. Ale on ví, kde bydlím, co když se tam dostane? A co když něco udělal Tomášovi?
Zastavila se, ale hned se zase rozběhla. Nic mu neudělal. Tomáš bude v pořádku a Patrik nejspíš leží na zemi a nemůže se hejbat, protože ho Tomáš zneškodnil. Ale proč tedy utíkáš a nevrátíš se tam? Protože si nána a Tomáš taky ví, kde bydlíš. Kdysi tam přece byl. On dojde. Doma je telefon, zavolám policii!
Ve chvíli, kdy jí napadla tahle spásná myšlenka, bylo to od domu už opravdu jen kousek.
Rychle najít klíče a odemknout…zamknout za sebou…zatelefonovat…telefon je hluchej?
Patrik nejspíš přestřihnul drát. On si to ten feťák snad naplánoval několik hodin do předu. Možná ve chvíli, kdy ho vyhodili z tý Sokolovny.
Sesypala se. Sesula se k zemi a opřela o chladnou zeď. Půl třetí ráno a nikde nikdo.
Kroky. Pomalé a jisté kroky. To je Tomáš!
„Markétko!“ zařval Patrik: „jdu si pro tebe!“
Kopance do dveří z touho je vyrazit. Do prdele! Věčně necháváme otevřený dvířka na zahradu. Rychle je doběhnout zamknout!
Patrik si to nejspíš taky uvědomil, protože kopance ustali. Běžela domem co jí síly stačili, ale nic naplat. Patrik stál ve dveřích s děsivým výrazem v obličeji rozsvítil světlo.
„Teď se budem milovat.“ Zašeptal.
Tomáš se probral. Rameno ho šíleně bolelo a hlava pálila. Nahmatal si ránu a trochu se vystrašil z vlastní krve, kterou pak měl na dlani. Posbíral se a postavil na nohy. Patrik nikde a Markéta určitě už dávno doběhla domů. Je tam v bezpečí. Pomalou chůzí se rozešel a čím vích se vzpamatovával z rány, tím rychleji šel. Trochu se mu motala hlava ze ztráty krve, ale popravdě mu to možná i trochu pomohlo, protože před tím vypil docela dost alkoholu a aspoň trochu vystřízliví.
Cestu si dobře pamatoval, protože před půl rokem pracoval jako pomocník u pošťáků a roznášel dopisy po okolí. Dokonce znal jednu zkratku, kterou Patrik určitě znát nemohl. Odbočil tedy ze silnice a rozběhl se přes srnčí cestu na poli.
Už viděl z dálky Markétin barák a jediné světlo ve vesnici, které svítilo právě tam. Snad se neodvážil ten Patrik se k ní dobývat a znásilnit jí. Jenže…
Doběhl k baráku a zaťukal na vstupní dveře. Zamčeno. Dobře udělala holka.
„Haló, to jsem já, Tomáš.“ Zaklepal ještě jednou, silněji.
Markéta si chránila obličej před ranami násilníka, který si už sundával kalhoty. „Patriku! Vzpamatuj se!“ ještě jednou se pokusila o slovní odpor.
Místo odpovědi dostala facku.
„Co si udělal Tomášovi?!“
„Asi zabil, copak já vím!“
Ozvalo se jemné zaklepání.
„Neřvi tolik,“ zašeptal jí do ucha: „budíš sousedy.“
„Haló, to jsem já, Tomáš.“ Ozvalo se z venku spolu se silnějším zaboucháním.
„Ten debil, si nedá pokoj.“ Postěžoval si Patrik a odhodil Markétu na chvíli stranou. Přešel ke vstupním dveřím a odemknul Tomášovi.
„Ahoj.“ Cenil na něj zuby Patrik: „Co tady děláš, takhle pozdě v noci? Jó ty si přišel zachránit svoji princeznu, ty rytíři.“
Tomáš na nic nečekal a ráně, která mířila na jeho obličej uhnul. Pak mu vystartovala jeho vlastní levačka, až ho zabolelo v poraněném rameni. Jenže Patrik se zapotácel a tak mu Tomáš vlepil hnedka ještě jednu a další ránu přisadil v zápětí. Jenže rány neměli už takovej efekt jako ta první a Patrik se rychle vzpamatoval. Zasadil ji tvrdě Tomášovi do poraněného ramene až spadnul na kolena. Pak inkasoval Tomáš ránu kolenem do obličeje. Prasknula mu nosní přepážka. A další rány padali na Tomášovu již silně potlučenou hlavu. Patrik ho v tu chvíli chtěl opravdu zabít.
Tupá rána. Patrik se kácí k zemi. Nad ním stojí Markéta s pánvičkou. Zasadí ještě jednu ránu, aby měla jistotu, že Patrik je v bezvědomí.
Seběhli se sousedi, které ten kravál probudil. Patrika zajistili a Tomáše odvezla pohotovost. Markéta dnes s Tomášem chodí a prožívá nejkrásnější měsíce života. Vášeň pro grázli jí opadla. Má nyní ráda svého rytíře. Má ráda sex s ním, protože je daleko vynalézavější, než někdo kdo to umí jenom seshora nebo zespoda.
(- kdo vymyslí lepší konec, ať mi dá vědět)
