Už jsem dlouho nic nenapsal a to jsem si slíbil, jakej budu zarytej blogger. Tisíc článků denně! To byl asi jen výkřik do tmy a do šera internetového světa. Ale to je fuk, nemusím denně napsat tisíc článků, abych byl sám ze sebe spokojenej. Vždyť pracuji a to je fajn, a pak jsem konečně rozepsal svůj autobiografickej filosofickej eseistickej sexistickej román. Nebo novelu spíš, když je to zaměřený jenom na mě.
A taky mi ukradli peněženku, ale moje štěstí znovu zafungovalo a jedna stará hodná paní, který jsem nakonec nemohl ani zaplatit za telefon, mi zavolala, že ji našla na Knížecí celou promočenou a samozřejmě bez peněz.
Včera jsem zvládnul dva koncerty a při tom na jednom jsem měl i kouzelnický číslo, který sice bylo nepovedený, protože jsem se v tu chvíli už prostě nedokázal soustředit na tu pitomou krabici, ale nakonec jsem slyšel dobrou muziku, skoro si i zasoutěžil v jedená vajec a nakonec dojel do Bílý Vrány, kde jsem potkal nějaký kámoše, co jsem měsíce neviděl.
A dneska se jede do Řevnic. Program mám plnej a proto nenapíšu tisíc článků denně...
A lidi, prosím vás, netruchlete. Truchlit znamená propadnout se do vlasntího pekelnýho svědomí, spadnout do propasti vlastní duše a to většinou nikdo nechce a nikdo nepadá rád. A většinou nemáte záchranej pás nebo lano, které vás zasekne. Netruchlete a budete spokojenější.
1 komentář:
tak dej vědět až tu novelu sepíšeš!
Okomentovat