pondělí 30. června 2008

Něco jako romantika...




Miluji romantiku.
Strašně moc miluji romantiku a dokonce i prožívám ty nejromantičtější chvíle, ale žel nikdy ne s člověkem, se kterým právě žiju milostný život, nýbrž vždy s mými nejbližšími přáteli. Až mě to v pátek v noci přinutilo se zamyslet při ležení v trávě a sledování mléčné dráhy na Slapech s mojí nejlepší kamarádkou, že možná to je ta opravdová láska. I kdyby to byl kámoš, tak s ním pocítím, že ta chvíle se nikdy nebude opakovat. Nebe plné hvězd, na které si můžete ukazovat prsty a kdyby jsem jen k sakru tušil, jak se ty krásný souhvězdí jmenujou, tak bych se rozplýval nad názvy a bájnými řeckými hrdiny. Jenže mi uvažujeme nad šílenýma teoriema, jak se tak stává, když si před odchodem dáte na baru nějaký to zelený smetí.
A velká legracce byla postavit ten stan, když dva podnapilí a omámení lidé se štěkají a schopnosti toho druhého. Jenže pak namíchat ruma s kolou a jít si lehnout do trávy na pláž... Vidíte naproti sobě panorama kopců, nad nimi černou oblohu s miliony bílých teček, která se odráží v černé vodní hladině.
Je to zvláštní, když kluk s holkou dokáží prožít nejintenzivnější romantický zážitek a ani se toho druhýho nedotknout. Myslím fyzicky. Psychicky je tam souznění silnější, než ty nejsilnější pouta při orgasmu, s kteroukoliv dívkou. A při tom ji nemám chuť ani políbit, nebo ji obejmout kolem ramen. Jen tam tak ležíme a koukáme na nebe a plácáme a víme, že si rozumíme.
Miluji romantiky a jejich něžné blábolení do větru, do větru, který to něžné blábolení roznese do celého světa a daruje ho lidem.

Miluji představu romantiků o svobodném životě. Být cikánem a brázdit Evropu v kočáře a s rodinou, zastavit se někde a rozložit tábor, kde budou bosé dívky tančit u ohně a mládenci hrát na kytaru. Jsem pirátem, když na zapůjčené loďce brázdíme Slapy a popíjím colu s rumem - jsme moderní piráti - zpíváme námořnické písně, co nám vyloudí na ústech fantazie a pak zkoumáme Zátoku stínů.
Nahatí a opilí přistanem u břehu a vystoupíme na pevnou zem, kde se chvíli motáme a pak spočinem v trávě.
Není to romantika? Hodinku vlastnit pramici a s tou pramicí vlastnit kus světa?

Žádné komentáře: