Že můžu věštit?
Vidím kopce, jsou plné stromů. Je to krása. Je to nádhera a nepopsatelný zážitek, když po nich lezete, nahoru a dolů.
Jsou to plíce Evropy. Jsou to plíce každýho jednoho z nás. Jeden strom utáhne pět lidí.
Existují ještě místa, kam jsem se nepodíval? Ve svých snech a představách? Místa co mi nemůžou patřit ani myšlenkou?
Duch svobodný je a lítá a lítá. A někdy se bojí žraloků, jindy dívek a jindy co zítřek přichystá.
Můžu doufat v nesnáze? Můžu žvejkat trávu, koukat s báznivou úctou do do oblak a svěřit se vesmíru?
Úspěch v životě by měl znamenat osvobození.
A byl tedy svobodnější Robinson uzavřený na ostrově a nebo dnešní člověk uzavřený sám v sobě?
Plachtit vzduchoprázdnem myšlenek a chytat za ruce putující trosečníky, brát je na palubu a za rohem, kde budou vyléčení, je opouštět. Užívat si dál.
Tiše v lůně přírody sedím a rozjímám.
Fajfku kouřím, koření života a muziku v hlavě si užívám. Nádherná symfonie píšťal a lehká linka brnkání na kytaru.
Jsem svůj?
Jsem cizí?
Propadám se do víru a letím...letím
Žádné komentáře:
Okomentovat