Poslední štěk

Pes zaběhnutý do tunelu - přejede ho vlak? Metro?
zaštěkání

Ztráta panictví

(povídka o třech aktech)

Tam kde je láska…

Bylo mi 18 let, měl jsem první skutečnej vztah a byl poprvé skutečně zamilován. Jmenovala se Eliška. Dívka vlastnící postavu, kterou vídáte na titulních stránkách magazínů pro dospělé. Ale nezamiloval jsem se do ní jen kvůli postavě, ale i kvůli očím, vlasům a energii, která z ní vyzařovala vždy, když se na mě usmála. První rande – pozvání na zmrzlinu, krátká procházka po Stromovce, posezení na zahradě jedný hospody, pár piv a k příslibu, že bychom to mohli zopakovat, jedna velká pusa na pusu.
Pak další rande podobného rázu a při třetím už nenápadné seznamování s jejími kamarády a při čtvrtém na oplátku seznamování jí s mými kamarády. Držení za ruce, líbačky v městské dopravě a drobné zdvořilosti, které kořenili první měsíc našeho vztahu.
Kdysi někdo napsal, že mladá láska - a láska vůbec - nezná mezí, ale pravdou je, že některé meze má a to zejména v posteli partnerů.
Pomalu se blížil i den, kdy u mě měla Eliška spát. Samozřejmě, že jsem se na ten okamžik strašně těšil, ale zároveň jsem byl přece jen trochu nervózní, protože u mě ještě nikdy žádná holka nespala. A taky jsme k sobě s Eliškou nebyli upřímní ještě natolik, abych věděl, co ona od té noci očekává.
Domluvili jsme to na Pátek. Nejprve, že zajdem s kamarádama do divadla, pak trochu popijem v hospodě a nakonec se přesuneme posledním metrem ke mně domů, kde se bude dít… ani jeden z nás to nebyl schopný doříct.
A přece jsem v pátek ráno skočil do Delvity, koupil flašku sektu a v oddělení drogérie asi deset minut koukal na výběr kondomů, než jsem konečně sebral odvahu, jeden balíček vybral a u kasy zaplatil. Doma pak pečlivě vyluxoval koberce, vyleštil nádobí a převlíknul postel. Rodiče naštěstí odjeli kamsi do zahraničí a brácha byl s kamarádem od čtvrtka na rybách.
Pak jsem asi dvě hodiny koukal do knížky Techniky milování, kterou jsem dostal ze srandy k narozeninám. Při pozorování fotek naaranžovaných milenců, jsem se cítil podivně vzrušen, ale ne s erotiky, kterou jsem měl na křídovém papíře před sebou, ale z představy, že bych se měl i já dnes večer zhostit podobné role, kterou měl brunet na obrázku.
Zavolala, jestli se nechci sejít dřív. Souhlasil jsem a tak jsme si dali v pět hodin rande na Andělu.
Procházka, držení za ruce, líbačka na lavičce v parku, držení a ruce, divadlo, hlazení stehna, smích, potlesk, držení za ruce, hospoda, tři piva, držení za ruce, líbačka v posledním metru na podlaze, držení za ruce a byli jsme doma.
Zavěsila se mi kolem krku: „Strhni mi šaty a udělej mi to tady na zemi…“
„Co prosím!?“ a bylo to venku. Věděla to a já taky. Jsem panic, ona nadržená holka a já nevím co s tím.
Znejistěla. Políbil jsem jí a jemně položil na vyluxovaný koberec v předsíni. „Hned se vrátím.“ Zašeptal jsem, zmizel v kuchyni, kde jsem připravil dvě sklenky, bouchl sekt a rozlil jej. Když jsem se vrátil, seděla na koberci bez trička, bez kalhot, jen ve spodním prádle. Zrovna si pomalu rozepínala podprsenku.
Z jedný skleničky jsem trochu ukápl na zem, jak se mi rozklepaly ruce. Jenom se usmála a na mě se vyvalil ten příliv energie, který mi říkal, že už všechno bude v pohodě.
„Já skočím pro kondomy…“ bylo jediný, co jsem byl schopnej ze sebe vysoukat.
„Nemusíš, beru prášky…“
„Já ještě nikdy…“ dostal jsem se do úzkých.
„Nemyslela jsem si to, ale teď už to vím. To bude v pohodě, neboj.“ Vzala mě za ruce a já si k ní klekl, šáhl jí na prso, jemně zmáčknul a pak jí políbil.


Tam, kde je alkohol…

Je to jako fotografie z rodinného alba. Zaseknutá v čase obrazem, ale i vyzněním. Jsem na ní já, jako 16-ti letý kluk s cigaretou v puse, nápisem Punk´s not dead na tričku a v obličeji s vyzývavým výrazem k celému světu, který jakoby říkal: „Jste mi všichni u prdele“. Sedím na lavičce, cucám pivo a na fotce vedle mě se usmívá Klára. Náušnice v nose, vlasy propletený několika dredy a v oblečení tak roztrhaným, že jí je na jednom místě vidět na bradavky. Kolem sedí ještě několik kamarádů, jeden drží v ruce kytaru a je vidět, že ostatní zpívají. Všichni mají něco společného. V očích jistotu, že začínají prázdniny a s ním i dva měsíce radovánek.

(Vyfoceno v Hrdlořezech na jednom statku, na té kalbě, kde jsme slavili konec prváku.)


„Ta Klára je ale pěkná.“ Povídám Tomášovi, když chčijeme za starou stodolou.
„Kolik si toho prosímtě už vypil.“ Zasmál se.
„Asi čtyři piva, když je to zadarmo…“
„Tak to prosímtě nepřeháněj, ať tě s Klárou nenajdu někde na seně.“
„Neboj, víš, že takovej nejsem.“ Ujistil jsem ho, zapnul si poklopec a odklopýtal pro další pivo k volně postavené pípě.
Tam se opírala o zeď Klára a opile mhouřila oči do poloprázdného kelímku: „Tak se mi zdá, že mi tam plave moucha.“
Ve skutečnosti jí tam plaval popel od cigára, který si tam omylem odklepla asi před pěti minutama, ale zaválel jsem, vzal si její kelímek do ruky a vypil to do dna: „Moucha nemoucha, pivo se musí vypít!“ zařval jsem a začal jí točit další a sobě taky.
Usmála se a odešla se slovy, že odejde jen na záchod, pak se vrátí.
Vím jen, že jsem jí viděl až po prázdninách, protože v tu chvíli se u pípy objevila Katka. Menší slečna v minisukni, s trochu nablblým výrazem, kterou jsem celej rok pozoroval o přestávkách, když jsme kouřili před školou. Nepozoroval jsem jí proto, že by se mi nějak zvlášť líbila, ale něco v jejím postavení, když kouřila cigaretu, mě vzrušovalo.
„Jak se ti tady líbí?“ zeptal jsem se.
„Ale jde to, jen by to chtělo nějaký rum.“
„Myslím, že ho schovávají ve stodole.“
„Půjdem se tam podívat?“
Ve stodole pochopitelně žádný rum nebyl. Jen betonová podlaha a možná trocha slámy u stěn, kde byli i zavěšený různý nástroje a v jednom rohu odložená kárka.
„Tak kde je ten rum?“ otočila se a podívala se mi zezdola do očí. Zpětně si myslím, že moc dobře věděla, že tam Rum byl naposledy, když ho za války schovávali před náckama.
Pusa možná trochu opilá, ale přece jen pěkná. Jazyk. Tělo tře o tělo. Tričko padá na zem a spolu s kalhotami se stává jakousi provizorní pohovkou, na které se za chvíli válejí dvě nahá těla opilých milenců.
Dveře do Stodoly nejsou zavřený a každou chvíli sem nakoukne, kterýkoliv spolužák ze školy, zasměje se a máme to spočtený na další tři roky.







Tam, kde je červená lucerna…

Bylo mi 19, když mě kámoš pozval na svoji rozlučku se svobodou. Petr, který organizoval rozlučku, byl vždycky úkaz, který se ženských nebál a věděl jak to pořádně roztočit. Jako každý mladý nihilista nenáviděl svaze manželský, ale Honza – ten chudák, který do chomoutu pomalu lezl – byl jeho nejlepší kamarád, a tak když mu to nerozmluvil, slíbil aspoň, že na svoji rozlučku nikdy nezapomene. A my ostatní pozvaní také ne.
Ze začátku jsem se z toho chtěl trochu vykroutit, protože Petr přislíbil po pitce, že zaplatí všem hodinu v bordelu a já jsem z toho byl silně nervózní. Proč? Jednoduše proto, že jsem ještě nikdy k pohlavnímu styku neměl příležitost a vidina, že o to přijdu opilej s profesionálkou v nočním klubu, mě sice na jednu stranu vzrušovala, ale na druhou děsila to moje já, které prahlo po lásce.
Nakonec za mnou přišel Honza, který taky nevypadal, že by se na rozlučku bůhvíjak těšil, protože on byl ten, kterýho potkalo štěstí a Hanka byla vážně skvělá holka… nechtěl jí podvést tejden před svatbou se štětkou.
Slíbil jsem mu, že ho pohlídám.

„Tak já jedu domů kluci, dík za večer.“ Honza nastupoval do taxíku s monoklem místo oka.
„Kam bys jezdil?! Je to tvoje rozlučka! Pojď píchat děvky!“ nevěděl jsem co plácám, ale plácal jsem to, protože jsem to v tu chvíli tak myslel a chtěl. Honza se na mě jen usmál: „Užij si to,“ zabouchl dveře a odfrčel pryč.
Petr s rozraženým rtem se s ním ani nerozloučil a jen ho pozoroval žlutý taxík, jak se pomalu vzdaluje. Nikdo z nás nevěděl, jestli se půjde do toho bordelu nebo ne. Kluci si totiž vyměnili několik ostrých názorů ohledně manželského svazku, kdy se se svobodným Honzou Petr prostě nedokázal rozloučit.
Naštěstí pro nás opilé a nadržené chtěl Petr evidentně svůj žal utopit ve víru noci a tak zavelel ke vstupu do „Vymazlené lastury“

Posadili jsme se do pohodlných křesel a ke každému z nás si ihned přisedla dívka. Paradoxně si ke mně sedla ta nejstarší, i když jsem byl z party nejmladší. Tím, že byla nejstarší nemyslím, že by jí vrásky viseli z čela a z krku, jak prověšené prádlo na šňůře, ale byla na ní vidět jistá vyspělost a zkušenost. Poprosila, jestli bych jí nenabídnul cigaretu. Když jsem zmateně naznačil, že žádnou nemám, Petr si toho všimnul a objednal mi krabičku.
Zapálili jsme si a povídali si o různých věcech. Chtěla vědět, čím se živím a já přiznal, že jsem čerstvě odmaturoval. Podrbala mě za uchem. Pak k nám přistáli od Petra dva panáky whisky. Kopnul jsem první do sebe, a když moje partnerka ukázala zjevný odpor k tomuto nápoji, kopnul jsem i druhej. Pak další cigaret. Další povídání. Porozumění.
Láska? Možná. V baru, kde se líně vzduchem sune cigaretový dým prosvětlený rudou barvou, je všechno láska. A není to jen v baru. Je to i nahoře v pokoji, kde mi sundává tričko, kalhoty, trenky, jemně se se mnou mazlí a nasazuje mi kondom. Uspokojení. Láska? Po tolika tequillách, whiskách, pivech je všechno láska. Zvlášť, když se slaví jiná láska.





Alkohol 2 : 2 Láska

Úterý

Modleme se. Dopřej, Pane, naším znaveným údům zdravý odpočinek, a co jsme dnes svou prací zaseli, dej, ať vydá žeň věčnou. Skrze Krista, našeho Pána. Amen.

(kompletář)