Byla to malá šedivá koule,
která se pořád chtěl rvát
ráda kousala do všeho
živého i mrtvého
dřeva, kabelů, mého prstu
Hledal jsem marně mezi učenými básníky verše,
které by Viruse uctili
Neuctí ho to
V potkaním nebi totiž už neslyší to,
co je mu vysíláno ze světa živých.
V potkaním nebi si hraje s čím chce,
je zase mladý a plný síly
a já trochu sobecky doufám, že ten s kým si hraje
jsem já,
že to bylo to jediné, co vlastně nakonec chtěl
být se mnou,
možná se jeho potkaní nebe skládá z mojí postele,
bráchova pokoje a nejasných vzpomínek na léto,
kdy běhal po trávě,
na ruce mojí maminky, která mu dávala dobrůtek možná víc,
než směl
vedl dlouhý a pro potkana vyčerpávající život,
teď má v potkaním nebi nekonečno energie
a může si dělat co se mu zlíbí
užij si to tam Virusi
1 komentář:
co říct... lépe jsi zavzpomínat a popsat nemohl :')
Okomentovat