(Ami) Někdy se tak lidem stává,
(F) Že jim nedá jejich dojná kráva…
(jestli chybí ta co dává,
tak se najde jiná kráva)
(G) Ale mě ne! (E) Mě se to nestane!
(Ami) I když slunce zapadne
(F) já budu se slunit dál,
(C, G, E, G, E,) Tak jak jen se na slunci slunit dá!
Potom dětem slza ukapává,
Že je řízla nožem jejich (vlastní) máma…
Ale mě ne! Ne to se mi nestane,
I když mi ruku uřízne
Já mávat na ní budu dál,
Tak jak se jen na mámu mávat má!
A když psovi teče z huby slina
Je to vzteklina, prý nakažlivá
Ale mě ne, mě se to nedotkne
I když můj pes mě kousne
Já veselej budu dál
Tak jak veselej umím bejt já!
A koho zlobí jeho stará (mladá),
Je čas na rozchod – to se stává…
Ale mě ne! Mě se to nestane
I když dívka mi zahne
Já s ní se budu vídat dál
Tak jak se s dívkou pěknou vídat má!
Když umře nejlepší kamarád
Je čas se o svůj vlastní život začít bát…
Ale mě ne! Mě se to nestane
I když kamarád mi v cirkuse zahyne
Já žonglovat s noži budu dál,
Tak jak se jen s noži žonglovat dá!
(Nebo Vám na dálnici praskne guma,
Letíte metry před Vámi je duha…
Ale mě ne! Mě se to nestane
I když auto vybuchne
Já načtu novou hru a pojedu dál!
Tak jak se jen ve hrách nekonečně jezdit dá)
čtvrtek 16. dubna 2009
čtvrtek 2. dubna 2009
Flirt
Díval jsem se jí zpříma do očí a chtěl znát její odpověď. Vlastně jsem jí ani nechtěl slyšet, už jsem jí vyčetl v těch modrých perlách. Absolutní nezájem.
„Jsi milej a hodnej, ale já s tebou chodit nechci,“ pravila na konec.
„No to je každopádně škoda, protože já bych s tebou chodil docela rád, ale co se dá dělat.“ Sprásknul jsem rukama.
„Ty to jako vezmeš takhle?“
„No… a jak si představuješ, že bych to měl brát? Jako konec světa? Si pěkná holka a fakt se mi dost líbíš, proto jsem se tě zeptal, jestli to se mnou nechceš zkusit, ale když nechceš, tak bohužel přicházím o spoustu okamžiků, které bych s tebou bejval mohl strávit, ale svět fakt nekončí. Objeví se jiná dívka a na tu to znova zkusím a třeba mi to tentokrát vyjde.“
„To se o mě nebudeš víc snažit?“ evidentně byla šokovaná, nejspíš se s tímhle nikdy nesetkala. Ta královna krásy si asi myslela, že jsem do ní tak strašně zblázněnej, že budu zadrhávat při řeči, když na ní budu mluvit. Že se rozbrečím, když mě odmítne.
„No a bude to mít cenu?“ zeptal jsem se.
Zaraženě mlčela, pak si vytáhla z kabelky cigaretu a zapálila si jí. Poprvý se mi za ten večer sevřel žaludek úzkostí. Ona o tom snad vážně přemýšlí. Že by můj odhad nebyl správný?
Popravdě byla dost hezká a i sympatická. Ale myslel jsem si, že jsem jí odhadl správně, když jsem si myslel, že to bude jedna z těch holek, co si o sobě hodně myslí. Co bere kluky, co maj hodně peněz. Že její společenský status je tak vysokej, že na nás ostatní kouká z vrchu. Odkašlal jsem si. Podívala se na mě pohledem, který mi vyrazil dech. Nebyl to pohled chladně odměřený nebo odmítavý, podle kterého jsem před chvílí poznal, že mě nechce, ale byl to pohled jiný, jako by mi říkal: Snaž se a dostaň mě. Jak jen se může někdo takhle rychle měnit? Měnit svůj názor? Svoji třídu. Ta holka byla chameleón a už jsem o takovejch slyšel.
„Kde dneska budeš spát?“ zeptala se mě zpříma. Zhodnotil jsem svoji situaci. Nemohl jsem se najednou chovat vyplašeně a koktat, protože to co změnilo její názor byla moje suverenita.
„Ještě nevím. Jsem ve městě teprve krátce. Včera jsem spal u příbuzných, ale ráno mě vyhodili. Mám tady pár známejch ještě z dob co jsem studoval, tak snad někoho seženu a vyspím se u něj.“ Napil jsem se piva a po očku se na ní podíval, jak bude reagovat. Měřila si mě tím pohledem a natahovala kouř z cigarety do plic.
„Můžeš spát u mě. Naši nejsou doma.“ Pravila nakonec.
„Co bych tam dělal?“
„Spal?“
„No to je pravda, ale co bych ze spánku u tebe měl?“
„Byl by si plnej energie, až tě zejtra ráno vykopnu.“
„To já jsem energie plnej furt a můžu jí čerpat kdekoliv jinde.“
„Jo? No já za hodinu jdu domů, tak kdyby sis to rozmyslel…“
„Promyslím to.“ Zvedl jsem se a odešel na záchod, kde jsem se vyblil do umyvadla. Zvedl se mi žaludek. Celou dobu toho hovoru mě na něj cosi škrábalo a teď to muselo ven. Vypláchl jsem si pusu a podíval do popraskaného zrcadla proti sobě. Otřel jsem z něj prach a prohlížel se. Sakra! Nadával jsem v duchu. To snad není možný! Co jsem to tam zahrál? Takovej nejsem a nikdy nebudu a tam dělám tvrďáka. Co když to neustojím a pak zklamu? To nejsem já! Co to do mě vjelo. Měl jsem si radši všímat Moniky, dívky co seděla naproti mně a sledovala náš hovor a já cejtil, že jí to zraňuje. Ten náš flirt. Monika byla holka mojí kategorie, holka se kterou se obyčejně vyspím. Ale ne Tamara. Na začátku jsem jí balil, protože jsem chtěl, aby byla nějaká legrace a protože jsem taky věděl, že mě odmítne, ale z jejích posledních vět, to jak mě zvala k sobě domů, jsem pochopil, že má zájem. Já nestojím o zájem takovejch primadón. A přece mě na ní něco lákalo. To jak změnila během chvíle názor. Z toho nezájmu v zájem. Něco mě na tom vzrušovalo. Byla tam nějaká magie, kterou jsem však nedokázal plně pochopit. Monika nebo Tamara?
Díval jsem se na svůj neoholenej obličej. Na zapadlé oči, na dlouhé mastné vlasy. Na ten svůj obrovskej frňák. Vytáhl jsem si cigaretu z krabičky a zapálil. Přišel nějakej chlap, vychcal se a ani si neumil ruce a zase zmizel. A já tam pořád stál, měřil si sám sebe v zrcadle a řešil tu pitomou otázku.
Monika, holka co zvládnu a nebo Tamara, holka, o které jsem si myslel, že je předvídatelná a pak mě překvapila. Já mám rád překvapení. Mám rád život. Dokouřil jsem a vajgla mrsknul do umyvadla. Rukou si přečísl vlasy a vyšel ven.
Holky se spolu bavili a můj příchod je přerušil. Monika se na mě podívala trochu plaše a Tamara mě sjela pohledem jako kočka. Posadil jsem se vedle Moniky a přendal si k ní pivo.
„A co ty vlastně děláš?“ zeptal jsem se jí jakoby nic a koutkem oka se podíval na Tamaru. Seděla zkoprnělá údivem.
„Já studuji gymnázium. Letos maturuju.“
„No a co tě baví, co chceš v životě dělat? Po gymnáziu musíš ještě na vejšku, ne?“ zahrnul jsem jí otázkama.“
„Asi nějaký humanitární obory. Sociologii nebo pedagogiku.“
„A to tě baví?“
„No zajímám se o to.“
„Pracuješ ráda s dětma?“
„No ještě jsem neměla příležitost, ale přijdou mi roztomilý.“ Prd o tom věděla, to bylo jistý a byla úplně obyčejná. Tuctová holka co ví houby o životě a teprve houby o tom, jak život žít.
„To je fajn. Tamaro?“ otočil jsem se na ní: „můžu teda u tebe spát?“
„No, ale jdu za chvilku, na tom hajzlu si byl celou věčnost. Hele jdu si támhle pokecat s kámošem, tak já si tě pak vyzvednu, jo?“
„Jasný.“
Pak jsem se věnoval Monice. Kecali jsme o všem možném, až mi ruka sjela na její stehno, jakoby automaticky. Svojí rukou mi taky přejížděla po stehně, nahnula se a já jí políbil. Pak jsem tak strávil asi 15 minut. Nakonec se ozval močák a odběhl si na záchod. Když jsem se vrátil stála tam Tamara, že už musí jít, tak jestli chci, že mám jít s ní. Podíval jsem se na Moniku. Chtěl jsem, aby řekla, že můžu spát u ní, že to není problém, jestli chci. Bál jsem se jít s Tamarou, nevěděl jsem proč, ale bál a i těšil. Chtěl jsem, aby to rozhodla Monika. Místo toho řekla jen: „Už musíš? To je škoda.“
„No víš, já bych jinak neměl kde spát, děvče moje zlatý,“ usmál jsem se na ní a v duchu řval, aby mě pozvala k sobě.
„To je mi jasný, tak se ještě někdy ozvi, jseš fajn kluk.“ Postavila se, objala mě a políbila. Vzal jsem si věci, zaplatil u baru zmizel s Tamarou po schodech na horu do úplný tmy.
„Jsi milej a hodnej, ale já s tebou chodit nechci,“ pravila na konec.
„No to je každopádně škoda, protože já bych s tebou chodil docela rád, ale co se dá dělat.“ Sprásknul jsem rukama.
„Ty to jako vezmeš takhle?“
„No… a jak si představuješ, že bych to měl brát? Jako konec světa? Si pěkná holka a fakt se mi dost líbíš, proto jsem se tě zeptal, jestli to se mnou nechceš zkusit, ale když nechceš, tak bohužel přicházím o spoustu okamžiků, které bych s tebou bejval mohl strávit, ale svět fakt nekončí. Objeví se jiná dívka a na tu to znova zkusím a třeba mi to tentokrát vyjde.“
„To se o mě nebudeš víc snažit?“ evidentně byla šokovaná, nejspíš se s tímhle nikdy nesetkala. Ta královna krásy si asi myslela, že jsem do ní tak strašně zblázněnej, že budu zadrhávat při řeči, když na ní budu mluvit. Že se rozbrečím, když mě odmítne.
„No a bude to mít cenu?“ zeptal jsem se.
Zaraženě mlčela, pak si vytáhla z kabelky cigaretu a zapálila si jí. Poprvý se mi za ten večer sevřel žaludek úzkostí. Ona o tom snad vážně přemýšlí. Že by můj odhad nebyl správný?
Popravdě byla dost hezká a i sympatická. Ale myslel jsem si, že jsem jí odhadl správně, když jsem si myslel, že to bude jedna z těch holek, co si o sobě hodně myslí. Co bere kluky, co maj hodně peněz. Že její společenský status je tak vysokej, že na nás ostatní kouká z vrchu. Odkašlal jsem si. Podívala se na mě pohledem, který mi vyrazil dech. Nebyl to pohled chladně odměřený nebo odmítavý, podle kterého jsem před chvílí poznal, že mě nechce, ale byl to pohled jiný, jako by mi říkal: Snaž se a dostaň mě. Jak jen se může někdo takhle rychle měnit? Měnit svůj názor? Svoji třídu. Ta holka byla chameleón a už jsem o takovejch slyšel.
„Kde dneska budeš spát?“ zeptala se mě zpříma. Zhodnotil jsem svoji situaci. Nemohl jsem se najednou chovat vyplašeně a koktat, protože to co změnilo její názor byla moje suverenita.
„Ještě nevím. Jsem ve městě teprve krátce. Včera jsem spal u příbuzných, ale ráno mě vyhodili. Mám tady pár známejch ještě z dob co jsem studoval, tak snad někoho seženu a vyspím se u něj.“ Napil jsem se piva a po očku se na ní podíval, jak bude reagovat. Měřila si mě tím pohledem a natahovala kouř z cigarety do plic.
„Můžeš spát u mě. Naši nejsou doma.“ Pravila nakonec.
„Co bych tam dělal?“
„Spal?“
„No to je pravda, ale co bych ze spánku u tebe měl?“
„Byl by si plnej energie, až tě zejtra ráno vykopnu.“
„To já jsem energie plnej furt a můžu jí čerpat kdekoliv jinde.“
„Jo? No já za hodinu jdu domů, tak kdyby sis to rozmyslel…“
„Promyslím to.“ Zvedl jsem se a odešel na záchod, kde jsem se vyblil do umyvadla. Zvedl se mi žaludek. Celou dobu toho hovoru mě na něj cosi škrábalo a teď to muselo ven. Vypláchl jsem si pusu a podíval do popraskaného zrcadla proti sobě. Otřel jsem z něj prach a prohlížel se. Sakra! Nadával jsem v duchu. To snad není možný! Co jsem to tam zahrál? Takovej nejsem a nikdy nebudu a tam dělám tvrďáka. Co když to neustojím a pak zklamu? To nejsem já! Co to do mě vjelo. Měl jsem si radši všímat Moniky, dívky co seděla naproti mně a sledovala náš hovor a já cejtil, že jí to zraňuje. Ten náš flirt. Monika byla holka mojí kategorie, holka se kterou se obyčejně vyspím. Ale ne Tamara. Na začátku jsem jí balil, protože jsem chtěl, aby byla nějaká legrace a protože jsem taky věděl, že mě odmítne, ale z jejích posledních vět, to jak mě zvala k sobě domů, jsem pochopil, že má zájem. Já nestojím o zájem takovejch primadón. A přece mě na ní něco lákalo. To jak změnila během chvíle názor. Z toho nezájmu v zájem. Něco mě na tom vzrušovalo. Byla tam nějaká magie, kterou jsem však nedokázal plně pochopit. Monika nebo Tamara?
Díval jsem se na svůj neoholenej obličej. Na zapadlé oči, na dlouhé mastné vlasy. Na ten svůj obrovskej frňák. Vytáhl jsem si cigaretu z krabičky a zapálil. Přišel nějakej chlap, vychcal se a ani si neumil ruce a zase zmizel. A já tam pořád stál, měřil si sám sebe v zrcadle a řešil tu pitomou otázku.
Monika, holka co zvládnu a nebo Tamara, holka, o které jsem si myslel, že je předvídatelná a pak mě překvapila. Já mám rád překvapení. Mám rád život. Dokouřil jsem a vajgla mrsknul do umyvadla. Rukou si přečísl vlasy a vyšel ven.
Holky se spolu bavili a můj příchod je přerušil. Monika se na mě podívala trochu plaše a Tamara mě sjela pohledem jako kočka. Posadil jsem se vedle Moniky a přendal si k ní pivo.
„A co ty vlastně děláš?“ zeptal jsem se jí jakoby nic a koutkem oka se podíval na Tamaru. Seděla zkoprnělá údivem.
„Já studuji gymnázium. Letos maturuju.“
„No a co tě baví, co chceš v životě dělat? Po gymnáziu musíš ještě na vejšku, ne?“ zahrnul jsem jí otázkama.“
„Asi nějaký humanitární obory. Sociologii nebo pedagogiku.“
„A to tě baví?“
„No zajímám se o to.“
„Pracuješ ráda s dětma?“
„No ještě jsem neměla příležitost, ale přijdou mi roztomilý.“ Prd o tom věděla, to bylo jistý a byla úplně obyčejná. Tuctová holka co ví houby o životě a teprve houby o tom, jak život žít.
„To je fajn. Tamaro?“ otočil jsem se na ní: „můžu teda u tebe spát?“
„No, ale jdu za chvilku, na tom hajzlu si byl celou věčnost. Hele jdu si támhle pokecat s kámošem, tak já si tě pak vyzvednu, jo?“
„Jasný.“
Pak jsem se věnoval Monice. Kecali jsme o všem možném, až mi ruka sjela na její stehno, jakoby automaticky. Svojí rukou mi taky přejížděla po stehně, nahnula se a já jí políbil. Pak jsem tak strávil asi 15 minut. Nakonec se ozval močák a odběhl si na záchod. Když jsem se vrátil stála tam Tamara, že už musí jít, tak jestli chci, že mám jít s ní. Podíval jsem se na Moniku. Chtěl jsem, aby řekla, že můžu spát u ní, že to není problém, jestli chci. Bál jsem se jít s Tamarou, nevěděl jsem proč, ale bál a i těšil. Chtěl jsem, aby to rozhodla Monika. Místo toho řekla jen: „Už musíš? To je škoda.“
„No víš, já bych jinak neměl kde spát, děvče moje zlatý,“ usmál jsem se na ní a v duchu řval, aby mě pozvala k sobě.
„To je mi jasný, tak se ještě někdy ozvi, jseš fajn kluk.“ Postavila se, objala mě a políbila. Vzal jsem si věci, zaplatil u baru zmizel s Tamarou po schodech na horu do úplný tmy.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)