Jeden z námětů na filosofickej román

„Pořád mi říkáte co mám dělat a já to nedělám, ale co naplat. Nikdo není dokonalej a nikdo nikdy dokonalej nebudem. Jestli se mám omlouvat někomu, tak snad jen sám sobě, že jsem vás třeba jen na chvilku někdy poslechnul, že jsem se řídil vašima radama. A ani nejsem zdvořilej a nemám potřebu psát při vykání velké V, jako to mají jiní, co mají potřebu podlejzat. Netvrdím, že jsem rebel, netvrdím, že jsem samostatnej. Já jen tvrdím, že s váma nemám vůbec nic společnýho. Jsem z jedné krve, jako vy, ale mám vlastní mozek, na rozdíl od vás. Zní to někdy jako výsměch, to jak mě nutíte, dělat věci po vašem.
Mám toho prostě dost. Mám touhu toho zanechat, tak se mi prosím nedivte. Někteří z vás kývají hlavou, že chápou. Možná chápou, možná že to chtějí dělat, tak jak to dělám já, ale nemají sílu to udělat. Nemají sílu vybočit z davu, a když potom přece jen vybočí, tak se akorát připojí k dalšímu davu a já budu v tom davu, protože ten dav půjde za mnou. Tak se zase osamostatním a zase to budu dělat jinak. Nepronásledujte mě. Nechte mě bejt. Nechte mě na pokoji, to je asi to jediné, po čem toužím a o co vás žádám. „


Chci, aby můj hrdina myslel samostatně. Chci vytvořit typ hrdiny nezávislého na společnosti, typ skoro až poustevnického, ale který se společnosti nevyhýbá, i když s ní nechce mít nic společného. Účastní se večírků, premiér, salónů, kam je pozvanej a současně stojí mimo. Nikomu neukazuje svoje opovržení, i když všichni neskrývají většinou svoje opovržení nad ním. A přece mu tleskají a mají ho rádi a on je má taky rád. Vše co vytvoří si společnost vezme za své a to ho mučí. Chce vyštěkat do světa svůj názor o nezávislosti o opravdové svobodě, o které nikdo nemá ani zdání. Splynutí s přírodou, stejně jako svobodný pohyb civilizovaným světem. Chce ukázat, že svoboda hippie, je vlastně svázaná kultem hippie, že když si hippie vyjde do města, když si vyjde třeba zaválčit, tak je hnedka odsouzen a přestává z něj být hippie. Chce ukázat, že svoboda měšťáka, kterej je odsouzen společností svých přátel, jakmile se rozhodne žít asketický život s přírodou, vlastně není svoboda, že to ten člověk neudělá, i když může, jen protože je v zajetí svých myšlenek.
Hrdina hlásá tohle všechno a společnost někdy za ním jde a někdy jde proti němu a on si stále píše svoje pamflety a křičí svoje názory. Setkává se jak s bohatou třídou, tak se třídou chudáků, se třídou umělců hýřících svůj život od večírku k večírku, i s dělníky, kteří žijí den ode dne prací a sháněním chleba pro svoji rodinu. Setkává se s tlustými odsouzenými hubenými i s hubenými odsouzených tlustými. Se starými s mladými a všechny nabádá k svobodě, tak jak jí vidí on. Že svoboda není uctívání vlajky, volení poslanců, pohyb mezi zeměmi bez víza. Ale že svoboda je něco úplně jiného. Na některé působí jako anarchista a na některé jako dogmatik. Na některé jako buřič a některé ovlivňuje a snaží se žít, jak jim káže. Ale on je zase odsuzuje, protože nejsou svobodní, protože jdou za ním. Ohrazuje se, že není žádný vůdce, a že když půjdou jenom za ním, tak ztrácí jejich svoboda smysl.
Zjišťuje, že žije ve světě, ve kterém to nemá cenu vysvětlovat a tak odjíždí toulat se světem. Nakonec se vrací, protože cítí, že když od toho utekl, zradil sám sebe a svoje mínění. Říká si, že je vlastně jeho právo kázat a odsuzovat.
Nakonec, ale dochází poznání, že jeho svoboda nikdy nebyla taková, jak si představoval, že i když byl ve společnosti a myslel si, že je mimo ní, byl vlastně centrem společnosti. Že se stal zajatcem svojí vlastní mysli, zlehka se tomu poddává. Na závěr na jedné párty se setkává s mládencem, který stojí mimo společnost, i když je v ní – Starý předává žezlo mladému, který starého v duchu odsoudí.