1. únor

Dneska je prvního února a tedy začíná měsíc, kterej jsem odsoudil k tomu, že se nedotknu alkoholu. Né že bych byl alkoholik, ale zároveň jsem si určil na tenhle měsíc, že budu pracovat zadarmo, abych si dokázal, že mi v práci nejde o peníze. Není to žádná sociologická studie, je to jen tak. Pro očistu těla a mysli aspoň na jeden měsíc. Inspiroval mě jeden kámoš-punkáč, kterej to fakt dodržel a to to měl stejně složitý jako já. Únor je totiž měsícem maturitních plesů a koncertů, na který se chystám vyrazit a budu tam muset pít opravdu jen vodu z vodovodu nebo džusy, což mi ani tak nevadí.
Pokusím se podat pravdivé informace, týkající se každého jednoho dne v tomto měsíci na sucho.

Dnes je neděle, den po sobotě, kdy jsem si naposledy mohl ožrat držku a ani jsem to včera neudělal. Měl jsem jedno pivo a dvě limčy v Dejvické nádražce. Ono to ani nebylo tím, že bych si tu držku ožrat nechtěl, jen jsem se vyřídil u kámošky bábovkou. Domů jsem dorazil ještě před tím, než mi odstartoval tenhle měsíc.
Dneska jsem vstal v jedenáct hodin, skočil do krámu, koupit rýži a kuřecí žaludky, abych stvořil rizoto. Celkem se povedlo, jen jsem mohl dát méně vody více pálivého koření, ale jíst se to dalo poměrně slušně. Skouknul jsem nějaký film a dočetl si knížku. Poslední dobou čtu knížky nějak dlouho, i když jsou krátký, ale o to mám větší radost, když knuihu dočtu a můžu se vrhnout na další. K narozeninám jsem si koupil od Toma Robbinse: "I na kovbojky občas padne smutek," tak mě to teď čeká.
Jinak jsem zavřenej sám ve svém pokoji, asistuje mi akorát můj Virus a zkoumáme plíseň na dva tejdny starém jablečném džusu ve sklenici od hořčice. Ještě, že jí překrývá obal od cédéčka, jinak by tu byl v pokoji strašnej smrad.
Budu si asi číst a pak půjdu spát.