Nic nedělej, protože je Neděle.
To bylo včera moje základní heslo, jenže jak se má člověk řídit podle hesla, který platí na jeden den, ale já podle něj žiju sedm dní v týdnu? Odpověď je je jednoduchá: "Prostě se tím heslem řiď!"
A já se řídil. Vstal jsem si po krásnejch snech, ve kterých jsem honil svoje fata morgany a chlastal Morgany, umyl jsem si zuby, našel něco k snídani a uvelebil se zpátky do postele, kde jsem přežvykoval chleba a civěl do stropu. A z pokoje jsem prakticky celý den taky nevylezl. Občas se bojím, že se z takových dní zblázním, protože můj pokoj má zhruba sedm metrů čtverečních a obsahuje deset kusů nábytku (dva stoly, jeden poloskříňový stůl se stolním počítačem, tři skříně na oblečení, jedna knihovna se skříní a jedna skříň s knihovnou, pak už jen postel a jedna židle). To je prostor, ve kterým se absolutně nedá nijak pohybově vybít. Do toho nepočítám dříve zmiňovaný bordel, který se válí na všech stolech, na podlaze a někdy i na posteli. Přesto je to můj pokoj, ve kterém žiju a jsem na něj zvyklý, proto možná zvládnu žít celý jeden den, jen v té jedné místnosti. Každý, kdo mě kdy navštívil, to může jen potvrdit.
Někomu ten pokoj sežral už oblečení, někomu důstojnost. Jedné se tu kdysi ztratila krabička cigaret (dodnes jsem jí neobjevil, i když někdy si na to vzpomenu a zuřivě pátrám) a mě samotnýmu tu zmizeli dvě foukací harmoniky.
Jedinej, kdo je s rozbordelařeným pokojem spokojený, je můj potkan, který tu má širokou škálu atrakcí. Poslední dobou mu bohužel někdy musím pomáhat, protože má chromý zadní nohy a přes některé hory se už nevyškrábe.
Takový den v pokoji je zkrátka den v pokoji. A když máte pokoj ode všeho světského, pohybujete se v rovinách duchovních a zážitky, které ten den prožijete, jsou tedy akorát z těchto duchovních cest.
Ale protože se v Neděli nic nedělá, tak se ani duchovně necestuje. O ničem se nepřemýšlí, ve vzpomínkách nepátrá, nepíšou se písně, básně ani povídky (ani když máte téma) prostě nesmíte. Hanba lidem, kteří se snaží v Neděli vzdělávat na poslední chvíli. Těm co si na Neděli najdou brigádu nebo dodělávají práci, u které hrozí, že jí nestihnou.
Dobře, přiznávám se, že tímhle jen omlouvám to, že sám jsem 15.února absolutně nic neudělal. Snad jen upekl kus masa nebo ogriloval klobásu na večeři. Ale tohle není žádná kuchařka, takže neporadím, na kolik maso péct, jak ho okořenit (v kterých fázích ho vhodně dokořenit), kdy podlejt a vůbec jak dlouho. Ani jak to maso má dlouho chladnout, než má ideální teplotu na to, abyste si ho strčili do úst. Neřeknu jestli je to maso vhodné pít s vínem nebo pivem, čajem, colou (nebo hnusnou kofolou). Já neřeknu vůbec nic, protože i když tyto řádky nepíšu v Neděli, Neděle je den, kdy se nic nedělá.
Žádné komentáře:
Okomentovat