Ráno jsem se znovu probudil s klíčem sám v Letňanech, kde jsem se tentokrát dlouho nezdržel, jen si dal skleničku coly a vyrazil na autobus, který jezdí v 11.35. K mojí velké smůle jsem zhruba dvě stě metrů před zastávkou zjistil, že autobus mi už frčí za zády, dlouho jsem neváhal a rozeběhnul jsem s ním závod. Na té rovince, která tam je, jsem pochopitelně neměl nejmenší šanci být rychlejší než autobus, ale ten na mě naštěstí na zastávce počkal. Udýchanej a skoro mrtvej jsem ho naštěstí nakonec stihnul, abych zjistil, že na hodinách v něm je teprve 11.34 a kdyby jezdil na čas, nemusel bych se vůbec namáhat. Takhle jsem bez pití a trochu s kocovinou jel 45 minut ve stavu, kdy mi hrozilo, že moje kuřácké plíce explodují. Bez korony v kapse jsem si nemohl koupit ani malé pitíčko, které stojí nejlevnější kolem sedmi korun a ještě mě stará Romka žebrala v metru se slovy: "doufám, že Vám nevadí, že jsem cikánka a dáte mi pár korun." Nedal jsem a nejspíš mě proklela tím nejtemnější cikánským zaklínadlem, kterým už proklínala její prababička, když ještě kočovala s partou po českých vesnicích a zájemkyním luštila z ruky jejich osud.
Cesta metrem byla docela únavná, ale zvládnul jsem jí, abych si doma konečně dopřál skleničku pomerančového džusu a padl polomrtvej na postel.
Poslední dobou nespím přes den, takže jsem se vrhnul po chvilce na svoje domácí povinnosti, které mi plní čas před tím, než večer zase někam vyrazím za zážitky.
Jenže jsem večer nikam za zářitky nevyrazil. Tedy aspoň ne za nějakými speciálními (i když speciální zážitek to nakonec přece jen byl), nýbrž zpátky do Letňan, kde jsem měl strávit poslední exilovou noc v Únoru. Je to taková divná houpačka, cesta tam a zase zpátky, zase tam a zase zpátky. Koupili jsme flašku rumu a pustili si film, abychom si koupili ještě jednu flašku rumu. Nakonec tedy den končil s tím, že jsem měl v sobě jednu flašku a Lucka druhou. Postel se pode mnou divně vlnila a já si musel ustlat na zemi, kde jsem nakonec usnul, abych se probudil a konečně si lehnul do postele, kde jsem to definitivně zalomil...
Žádné komentáře:
Okomentovat