Pálí mě ruce a tak se mi blbě píše. Možná je to klávesnicí, která je určitým způsobem rozehřátá, nebo mi krev proudí dlaněmi tak rychle, že je to opravdu průser, a když nedojdu k doktorce, může se stát, že až se jednoho dne ucpe tepna, kterou vede krev zase zpátky do těla, ruka se nafoukne a vybouchne.
Jinak to byl pěkný Valentýn. Nejsem člověk, co by svátek slavil, nikdy se mi nepodařilo mít tenhle den přítelkyni, a když jsem měl, tak jsem neměl peníze a musel se vymluvit, že svátek neslavím a radši budu doma. Pravda je taková, že dnes už Valentýn nejde ignorovat. Málo co jde ignorovat. Chceme-li vědět o životě kolem nás co nejvíc, nemůžeme ignorovat žádnou kravinu, kterou si na nás svět komerce připraví. Ať je to zuřivý předvánoční shon nebo tento svátek zamilovaných. (V Německu ještě trpí o Velikonocích, kde na ně všude koukají zajíci, hlídající vajíčka).
V jeden okamžik jsem si pomyslel (a vypálil to na Láďu): "Valentýn má jeden nesporný fakt. Totiž že na ulici vylezou páry, které se jinak dennímu světlu a pohledu lidí, úzkostlivě vyhýbají." Pak jsem měl v hlavě, že bych napsal deset velkých záporů Valentýna a všechnu svoji negaci bych v závěru obrátil a svoje myšlenky záměrně popřel.
Faktem je, že se mi včera dobře koukalo na holky, které byly bez přítele. A je jedno, jestli přítele ve skutečnosti měly nebo ne, protože ve chvíli, kdy jsem na ně zíral, tak ho neměly u sebe. Teď se zmiňuji hlavně o barmance z Disku (taková blondýnka s moc pěkným úsměvem a perfektní figurou), ke které se chovám velmi nesměle, ale i tak jsem se včera odvážil zaflirtovat a položil jsem otázku, na kterou jsem tušil odpověď: "Můžu se na něco zeptat?"
"Ano?"
"Co se stane s touhle koblihou, když si jí nikdo nedá... to asi okorá a vyhodí se, ne?"
"Nebo si jí dám na snídani."
Věnovala mi úsměv, já vzal pivo a spěšně zamířil zpět ke stolu. Asi bych se měl zmínit, že to nebyl jen flirt z mojí strany, ale na koblihu jsem měl opravdovou chuť a chtěl jí dostat zadarmo.
A jak jsem se vlastně ocitl v Disku?
Předchozího dne jsem psal o tom, jak jsem skončil v Letňanech v jednom bytě a strašně jsem si tam ožral držku. Výraz "ožrat držku" používám jako jakési označení provinění, proti únorovému předsevzetí. Ve skutečnosti jsem vypil jen trochu rumu a trochu myslivecké. Do toho dost kouřil, takže mi to stouplo do hlavy, ale ne tak, abych klečel u záchodové mísy, strkal si prsty do krku a snažil se vyhodit špageti, co jsem měl ten den k jídlu (tady bych chtěl dodat, že jsme kdysi byli na táboře, kámoš slavil 16, v průběhu noci se nám někam ztratil a po chvilce hledání jsme ho nalezli uprostřed hlavní komunikace v oné vesnici, válel se tam a u hlavy byl kopeček neporušených špaget. Jakoby mu je někdo naservíroval k pozdní večeři) a asi ve tři hodiny ráno se dopotácel s onou dámou (jsem gentleman) do postele. Chvilka řádění a pak vytuhnutí. Zdáli se ty nejkrásnější alkoholické sny (snad ne tak divný jako sen, co se mi zdál druhý noci, kdy pod naším barákem se slezl monstrózní filmový štáb, který měl tolik světel, že to tam vypadalo jak v přístavišti, kde jsou tisíce těch obrovských kontejnerů) a probudil jsem se do dne, kdy jsem chtěl jet domů a naložit si maso na druhý den. Domů jsem nejel, místo toho jsme s onou dámou (jak velký gentleman) seděli a koukali na televizi, ujídali čokoládu nebo bonbóny, vztekali se nad jednou přiblblou televizní soutěží a ve výsledku jsme Letňany kolem šesté hodiny večerní opustili. ..... odjela do Strašnic na ping-pongový turnaj a já do Disku si číst.
V Disku byl Láďa a ještě tři slečny z jeho třídy, chystali se na představení a přemlouvali mě, abych šel s nimi, ale já neměl na lístek a stejně jsem si chtěl dělat svoje věci, takže jsem je nechal a usadil se do křesílka s malým pivem od krásné barmanky. Chvilku jsem si psal do notesu, ale pak jsem usoudil, že jsem příliš unavený z dělání ničeho a toho pohodlnýho křesla a radši si četl.
Představení skončilo a parta si přisedla ke mě. Znáte to. Povídá se o kravinách a v divadelním prostředí se často vymejšlí ptákoviny.
"Hele támhle sedí Kotek."
"Myslíš, že si nás pamatuje?"
"Jak by si nás nemohl pamatovat, když jsme ho zbušili a on do bulváru musel lhát, že to byla skupina maskovaných mužů, proti kterým neměl šanci."
"Tamhle ten kluk se mnou byl na zkouškách."
"Jo toho znám, ten je docela dobrej. Viděl jsem ho ve filmu."
"On hrál ve filmu?!?"
"V ...a bude hůř a musím říct, že to byl jeden z mála, kdo tam uměl hrát."
"Kretén... hele on se baví s damákama... kurva on se dostal! Musím jim to jít překazit, chceš pivo?"
"Jo, ale chtěl jsem si pro něj skočit sám, za tou barmankou."
"Barmanka je vedlejší, tohle musím překazit!"
Po hodince vzrušující konverzace, kdy se chtělo někomu jít do Atmosféry, jsme se s Láďou dohodli, že skočíme do Myslivce, že tam určitě někdo v Sobotu večer bude, ale nebude to tam plný, jako ve zmíněný Atmosféře.
V Myslivci nikdo nebyl a Jarda už skoro zavíral. Stihli jsme dvě piva a pak jsme vyrazili domů.
Na Valentýna bez holek, každý sám ( i když musím uznat, že Láďa chtěl jít ke mě, ale já si chtěl udělat už jenom klidnej večer, kdy budu chodit nahatej po bytě, kde budu sám - byla by chyba ho vzít, protože doma bylo plno) jsme se odebrali do svých domovů. I když Láďa možná ještě někde skončil, protože se urputně snažil někomu o půlnoci dovolat a vytáhnout ho na pivo.
Žádné komentáře:
Okomentovat