Včerejší plesání, nebylo plesání v pravém slova smyslu, i když se o to spousta lidí snažila oblečením. Někdo měl oblek, někdo byl aspoň slušně oblečen. Já jsem vypadal naprosto obyčejně, jediné co jsem se svým zevnějškem udělal bylo, že jsem se oholil a umyl si zuby, aby mi nepáchlo u huby. Opravdu jsem nepředpokládal, že bych si měl do Roxy vzít oblek. Roxy je sice dnes už spíše nóbl klub, ve kterým stojí nájem na večer desítky tisíc korun, pivo 33 a dvě deci vína 45, ale i to není na oblek. Zvlášť, když je stále cítit trochu ten odér minulosti. Minulosti, ve které Roxy byl vyloženě undergroundový klub, celý nabílen, aby těch pár obyčejných žárovek, dokázalo prosvětlit sál. Tenkrát to musel být zážitek, vyrazit si do Roxy, dnes to opravdu působí trochu divně, ale i tak patří mezi špičku pražských klubů. Možná se vzpomínkou na minulost, která mi byla spíše tlumočená, jsem si nevzal oblek, nýbrž svoje obyčejný oblečení (kraťasy přes kalhoty, tričko s obrázkem a přes to rozevírací mikinu). Přesto byla maturantka ráda, že jsem se oblíkl normálně, protože to údajně řekla všem a ti všichni si na truc vzali obleky.
Jelikož jsem na místě znal jenom pár lidí a neměl jsem zrovna povídavou náladu, často jsem utíkal do svojí hlavy a bavil se myšlenkama nebo jen stál a poslouchal hudbu. Dá se říct, že jsem se nebavil, protože v rámusu se skutečně nedá moc bavit. Večer, kdy se bavím, si představuju tak, že ho celej prokecám. Odtud se nejspíš vzalo i to slovo. Tak proč mají lidi chuť, jít se bavit na hlasitý koncert? Musejí si řvát do uší, často jen přikyvují, jakože rozumí a přitom z věty řečníka slyšeli, jen takové minimum, aby si nepřipadali jako blbci. Jistě, jsou tu přestávky mezi jednotlivými skupinami, když se dá celkem bavit, ale šíře témat je celkem omezená. A já byl se skupinkou lidí, se kterou jsem si toho měl hodně co říct, protože jsem se s nima už dlouho neviděl, ale oni chodili tancovat a řvát si do uší.
Pak jsem se naštěstí uvolnil s maturantkou na místo, kde jsme si mohli povídat a bylo to fajn. Jenže pak nás to zase strhlo jinými směry.
Přes to všechno nebavení, nemůžu říct, že bych byl otrávenej, že jsem na tý akci byl. Jsem nadmíru spokojenej, protože co mě uklidňovalo, bylo sledování lidí při tanci, lidí, kteří řeší nějaký problém, vyznávají si opile lásku, blejou v rohu, přemýšlí, kde si vykouří trávu, kdo koho pozve na panáka, kdo s kým spí... a dívky v šatech byly tak krásné... opravdu škoda, že jsem neměl sebou aspoň jednoho plesového kamaráda, se kterým bychom ty holky probírali a třeba jedny pozvali na toho panáka k baru.
A v hlavě jsem toho měl opravdu moc. Ne alkoholu, to jsem si dal za celý večer jen dvě piva, ale myšlenek. Bohužel si pamatuji jen to, že jsem o hodně věcech přemýšlel. Snad postavy do povídek, snad o hře na kytaru... že bych se chtěl někam dostat, někam vyrazit, tak zůstat pár let, pak se vrátit...
Stihnul jsem poslední metro a četl jsem si v něm. Doma jsem si pak udělal pěknej večer, když jsem si uvařil bylinkovej čaj, dal si koupel s pěnou a usnul ve vaně. Nespal jsem dlouho, lehce polámanej jsem se probudil, když byla voda ještě trochu teplá. Osušil jsem se a zmizel pod peřinou...
Žádné komentáře:
Okomentovat