Jak krásná je zima, když voda v přehradách zamrzne a v odraze zamrzlé hladiny si vidíme přímo do duše? Jak krásná je zima, tak krutá je její vláda. Rostliny i zvířata umírají, pomalu docházejí zásoby a začátek Jara v nedohlednu. V lesních dírách se lišky k sobě choulí a odmítají kruté vládkyni vzdát oběť. Jak krásně krutá je zima, když zmrazí tlukoucí srdce mladé lásky a pomocí větru a hypnotické bílé barvy všude kolem, našeptá do hlavy hromadu lží. Nechá zapomenout na krásu jara, pošlape štěstí léta a poplive pestrobarevnou barvu podzimu. Krásně krutá je zima vládkyně a nesnese odmítnutí svého přání, a když voda v přehradách zamrzne a v odraze zamrzlé hladiny si vidíme přímo do duše, vidí i ona a po duši sápe.
Přihřívám topení, když na to všechno myslím, kouřím cigaretu zásadně ve třech vrstvách oblečený a stává se, že hůř z nachlazení močím. Kolem mě narůstá nepořádek, plno nepopsaných papírů, vytisklejch esejí, knížek a obalů od všeho, protože na všechno jsou dneska obaly. A sklenice s talíři, to je jenom nádobí, který se jednou za čas přemístí do kuchyně. Ve tváři mi rostou fousy a vlasy se mastí, jizva na čele svrbí. Spřádám plán, jak zavraždit zimu a vůbec celý Vesmír. Pozoruji páru, vycházející mi z úst, prohlížím dopisy a skuhrám v peřinách. Zima je krutá, tak proč bych nebyl krutej já k ní? Tak jsem si koupil půl tuctu elektrických kamínek a rozmístil je po bytě a zatopil na plný pecky, jenže zima se nevzdává. Beru všechny obaly a knihy na jednu hromadu, zapaluji a byt hoří: “A máš to, ty kurvo!” křičím a nadávám zimě, ale ona mě svými pařáty má stále přivinutýho až příliš těsně k sobě. Pálím se a škvařím a v tu chvíli jí dostávám na lopatky. Vítězně se chechtám a mlátím zimu ohněm přes hlavu.
Spřádám plán, jak zavraždit zimu a vůbec celý Vesmír.
Jenže mi to nejde...
Žádné komentáře:
Okomentovat