Ručník mi snědl ruku, která se do něj otírala. Marně jsem žádal ten hadr, aby mi ruku vrátil, nic to nebylo platné. Musel jsem se smířit s tím, že napříště si už nebudu utírat ruce a vůbec celé tělo do ručníku, nýbrž jen do svých vlasů. A proto si jich celé chuchvalce vytrhávám a jsem den ode dne plešatější, ale to nevadí, protože mám už z ameriky objednanou dobrou paruku od jednoho autobusem rozkašenýho rastafariána.
Život není peří a přitom je nádhernej, bez ruky světem brodím se a z maličkostí těším.
A na příšery koukám z oken a směji se a někdy je hladím. Jen těch ručníků se bojím. Ničeho jiného. Takový ručník, když Vám jednou sežere kus těla, je jako žralok. Nejste sice jeho přirozený nepřítel a on není Váš, ale ten zážitek zůstane v nitru uschován na dosmrti. Mohl bych klidně i říct, který druh ručníků je nejnebezpečnější. Myslíte si asi, že jsou to ty nepřátelské, cizí, chladné ručníky v hotelech, které si sbalíte někdy i domů a tak si vlastně vpašujete nepřítele až do bytu. Jenže oni to nejsou. Jsou to ty přátelské ručníky, které jste dostali od blízkých. Příjemné na první dotek. Froté. A když to nejméně čekáte, sní Vás. Spolknou jako malinu. Nosíte jej obvázaný kolem pasu a za horkých letních dní si jej berete na pláž či na koupaliště. Ručníky jsou nadmíru potěšeni, že se dostanou jednou do roka na sluníčko, a když bůh dá, nezapomenete si je po návratu domů dá vyvěsit a usušit, aby nezačali zatuchávat a plesnivět. Když tak uděláte, jste v relativním bezpečí před těmi od přírody nevyšinutými ručníky. Tomu vyšinutému se nejspíš zachce lidského masa už při lehkém přehřátí organismu. Od přírody nevyšinutý ručník, po té, co zplesnivý, stane se Vaším nepřítelem číslo jedna, a tak je nejlepší vyhodit ho hned a to nejlépe dvoumetrovou tyčí s ním přiložit do kamen. Když je ovšem člověk neopatrný, a po osudném zanedbání péče o ručník, jej ještě jednou použije, pravděpodobnost jeho nesežraní činí dvě procenta.
Ne, nemám rád ručníky a raději si vytrhávám vlasy a suším se do nich...
Žádné komentáře:
Okomentovat