Chlapec a paní

"Chlapec prochází trochu krizí, že?"
"Jenom trochu, paní, jinak je to dobrý."
"Ale kdeže," povídá ta paní v leže: "s chlapcem je to zlý. Umírá na rakovinu nebo možná na něco horšího. To se neví, protože k doktorům nechodí. Nemám pravdu?"
"Možná máte, ale nemyslím si, že bych skutečně umíral."
"A z pusy chlapci smrdí, nečistí si zuby, nedbá o sebe. Je zarostlý ve tváři."
"Já to tak nosím, myslím, že je to taková nedbalá elegance, něco na způsob pirátů."
"Chlapec je romantik?" na prostěradlo postele položila popelník a zapálila si tenkou cigaretu: "přál by si být pirátem?"
"Někdy ano, paní. Jenom tím správným, to Vás ujišťuji."
"Nebojím se, že by to tak nebylo, vždyť ty budeš krást jen dívčí srdce."
"A co Vaše?"
"Moje? Chlapec se ptá na moje srdce?" zasmála se: "Je z ledu. Příliš mnoho trápení s láskou, závislost na cizím člověku... zdraví to neprospívá. Až odsud odejdeš, už se nikdy neuvidíme."
"Ale vím, kde bydlíte. Kdybych byl skutečně pirát, vloupal bych se třeba oknem."
"Jsou v něm mříže, chlapec by musel hodně pilovat a to by probudilo sousedy. A stejně. To jsou jen takové chvástavé řeči. Chlapci něco schází, ale sám přesně neví co."
"Talent?" zeptal jsem se a začal si oblíkat spodky: "Láska? Peníze? Moudrost? Trpělivost? Pracovitost? A co když všechno? To máte jedno, paní. Každému prostě vždycky něco bude chybět, stejně jako Vám chybí trocha tepla do žil."
"Já mám ráda svoje ledové srdce, chlapec by se neměl plést."
"Omlouvám se. Možná máte pravdu, možná chybí jenom něco mě. Já si jen zkrátka stále myslím, že lidi jsou v jádru stejní. I když připouštím, že při životním rozhodování je vždycky člověk jenom sám za sebe." už jsem byl oblečený a stačilo se rozloučit. Paní mlčela a ležela stále ve stejné poloze a modrýma očima mě tiše se zaujetím pozorovala: "Takže já asi půjdu. Hledat to a tak a sem se nevrátím."
"Ať to chlapci vyjde s tím pirátstvím. Dneska je vzácnost vidět dobrého piráta."
"Na shledanou, paní a tady máte." podal jsem jí dvoutisícovku: "Snad to bude stačit, děkuji." S chladným úsměvem přijala bankovku a strčila jí pod polštář.
"Měj se, chlapče..."