Sbohem ptáku

Sbohem ptáku. Jenom si mávnul křídly, vznesl se k obloze a já ještě chvíli mohl pozorovat tvojí tmavou siluetu na horizontu. A pak si byl už nenávratně pryč. Odletěl si objevovat nové kraje, najít kamarády a zažít nová dobrodružství, o kterých si já mohu nechat jen zdát. Doprovázet tě na tvé pouti, byla by pro mne nesmírná slast. Odletět od všeho a od všech, starat se jen sám o sebe.
Přál bych si být tebou, milý ptáku. Věnovat ti svůj život oplátkou za ten tvůj. Nemyslel bych na tvoje štěstí a pak bych byl proklet.
Tančit na obloze mezi mraky, vedle tvých bratrů skotačit na větvých stromů. Vidět pak moře z výšky devíti set metrů a plachtit ve větru u štítů těch nejvyšších hor. Žít si tak tvůj život jen jeden den a jednu noc...
Vím, že už se ke mě nevrátíš, protože si svobodný a můžeš si dělat co tě jen napadne. Nemusíš se vracet za chlapcem, co tak zoufale nechce být mužem.
Sbohem ptáku, patří ti moje srdce...