Rande

Na Lumíra, jako na každou živou bytost na tomhle světě přišlo jaro. Vůně kytek, které dráždily jeho čichací ústrojí nebyla tak intenzivní, jako bolest u srdce. Jarní bujení pubertálních výrostků je velice známa, tak se nemůžem divit, že přišla i na našeho hrdinu. Když šel ze školy domů, tak si zpíval písničky o lásce, když umýval nádobí, tak skládal básně a když se jakoby učil domácí úkoly, tak psal milostné dopisy neexistujícím bytostem, jeho bujné fantasie.
Zkrátka na Lumíra přišlo jaro. Tísnivé životní období, kdy mu nic nevonělo a rodičům mládenec odmlouval a za chladných, ještě podzimních večerů odcházel ven, pod záminkou, že jde na rande, jenže místo toho vyčkával před katolickým internátem pro jeptišky a vyhlížel mladé dívčiny dodržující přísný celibát.
A tak jednou, když si to zrovna hasil nenápadně kolem internátu, stalo se že vrazil do mladé dívčiny. Upadl na zem a třel si naraženou hlavu, dívka se sbíral ze země o kus dál. „Co to kur…!“ začal ječet, ale pak pohlédl na dívku. Dlouhé blonďaté vlasy měla svázané do culíku a v jejích překrásných očích se zračila soustrast. „Promiň…“ vykuňkala ze sebe ta krasavice. Lumír se sebral a ostavil na nohy, usmál se na dívku: „Ne, to já bych se měl omluvit, ne ty…ehm…moje jméno je Lumír a tvoje…smím-li se zeptat?“ dodal si nakonec odvahy.
„Renata.“ Podali si ruce a Lumír ji očastoval svým nejvstřícnějším úsměvem, který si dlouho trénoval před zrcadlem, nevěda, že to pak vyšlo jako by se křenil. Renata se usmála a strčila svoje nervózní ruce do kapes. Ten mládenec se jí líbil, to nemohla popřít, teď ještě, kdyby jí pozval někam na rande, její finta, chodit za chladných večerů kolem přísného katolického internátu pro mnichy zřejmě vyšla.

Abyste totiž chápali, Renatu postihlo totéž jarní šílenství, jako Lumíra. Byla krásná, ale nebyla ten tip, kdyby se musela nutně pouštět do nějakých vztahů . Ona byla trochu nesmělá a chtěla nějakého milého kluka, se kterým by si mohli předčítat Bibli. Ale jinak byla opravdu krásná, hezčí než většina jiných dívek.
***
„Hele, nechtěla by si skočit do kina?“ osmělil se po krátké chvíli Lumír, kterému se dívka líbila, čím dál tím víc.
„No mohli, bysme, kdyby si mě pozval…“
„Jo, v pohodě.“ Přesně pro tyto případy měl totiž Lumír ulitých 500Kč.
***
„No a na co půjdem?“ zeptala se Renata, když stanuli před multipexem Village Cinema. V tuhle chvíli byl Lumír v koncích. On sám by totiž rád viděl ten novej krvák, jak jen se to…jo Chladné oceli, ale věda toho, že Renata je asi jeptiška, tak nakonec zvolil film s nechutným názvem: „Růže kvetou na jaře“ ale nakonec by to mohlo splnit svůj účel a on by mohl Renatu dostat tam kam chtěl. Totiž do postele.
Renata si v duchu povzdychla, když uslyšela na co že to mají jít. Ona sama chtěla vidět ten novej film Chladné oceli, ale na druhou stranu se ukázalo, že se v Lumírovi moc nemýlila, když si myslela že je něžný romantik.
***
Je prase! To si Renata uvědomovala postupně během filmu, kdy Lumír vedle ní hlasitě chroustal popcorny, který pro ně koupil. A když to prase dochroustalo, tak udělalo klasický trik, alá jsem unaven a objalo jí kolem ramen těmi zamaštěnými prsty. Ale to se dalo ještě přežít, v tu chvíli si ještě myslela, že je to jenom omyl, Ale když začal při scéně, kdy se Miriam dozvěděla, že umřel její pes, hlasitě chrochtat a chlemtat se na celý kolo. Bylo celkem jasné, že je to odporné zvrhlé prase.
***
Lumír se při filmu celkem dobře bavil. Nejprve si vychutnal ten výborný popcorn a pak se odhodlal k činu a Renatu objal . Nakonec se i božsky zasmál při scéně, kdy se Miriam, nebo jak se ta buchta jmenovala, dozvěděla, že jí umřel pes. Sranda. Ale hlavně, seděl vedle pěkný holky a všechno se mělo na nejlepší cestě, kdy už jen stačilo jí políbit. Romantický film uběhl přesně v tom duchu, v jakým tyhlety romantický cajdáky choděj a Renatě se linuly po líci slzy. Jemně jí je setřel slzu z oka a usmál se na ní. Na plátně už běželi závěrečné titulky a oni tam zůstali sedět sami dva. No západ slunce to zrovna není, ale budiž… pomyslel si Lumír,
„Hele Renato, ty ani nevíš, co teď cítím.“
„Povídej,“ Renata si snažila nenápadně z oka setřít mastnotu.
„No přemýšlím o tom celej večer a tak mě napadlo, že to asi bude pravda, to co si myslím.“ Lumír se nějak nemohl vymáčknout.
„No tak se už vymáčkni.“ rýpla si Renata, která pořád tak nějak doufala, že to bude něžný romantik a pozve jí teďka k sobě domů a budou si předčítat z Genesis.
„...no...nechtěla by si teďka skočit ke mně do bytu, jenom na chvíli?“ Áááá, krátké předčítání ¨Bible, to bude asi Adam a Eva, jak byli vyhnáni z ráje. Pomyslela si Renata a v duchu mu odpustila, že byl takový hulvát. „Jo můžem.“ špitla a spiklenecky na něj mrkla. ANO! vykřikl v duchu Lumír.

Klíče v zámku zaskřípaly a pak do temného bytu vniklo světlo z chodby. škvírou mezi dveřmi se dovnitř protáhla ruka a rozsvítila světlo v předsíni. "Tak jsme tu," zahalekal Lumír, který byl tak nějak pyšnej na svůj byt a hlavně na sebe, jak mu to všechno krásně vycházelo. Renata si zula boty - nehledě na to, že Lumír zase jako prase - chodí uvnitř ve svých zablácených polobotách. "Dáš si něco k pití?" zeptal se nonšalantně náš hrdina.
"Jestli máš kafe." špitla Renata.
"Jo, hned ti ho udělám." Lumír byl zaražen, čekal přinejměnším pivo, pro to nenápadně koupil nějaký v krámě, když si cestou domů kupoval kondomy. Nechal Renatu venku hladit nějakýho prašivýho psa a sám se šel vybavit, ale že bude chtít jenom kafe? To nečekal. Vždyť kam se doma koukne tam je kafe. Ve špajzu je kafe, na skříni je kafe a to byste nečekali i v lednici a v mrazáku je kafe. Lumírovi rodiče kafe milovali. Byli to takzvaní Kafomilové (pozn. autora- to je jistá nemoc, ale to teď neřešme, radši si přečtěte studii: Kafomilství - napíšu ji za pět let). A ona chce kafe! Nu dobrá, udělá jí ho, hlavně když jí to potěší.
Doprovodil Renatu do obýváku, do pokoje jí zatím nechtěl tahat, jelikož si neuklízel a maminka vždycky říkávala, že až tam jednou zatáhne nějakou holku, tak jí z toho trefí a zrovna dnes nechtěl nějak riskovat.

Renata se usadila do pohodlné sedačky, zatímco se Lumír v kuchyni lopotil z kafíčkem. Renata zrovna uvažovala, jestli tomu Lumírovi nejde celou dobu jen o to jedno.O to, o co jde všem klukům v šestnácti. Přece jen ho nabalila u internátu pro mnichy na Náměstí Míru a on ji pak dovezl na Barrandov. A taky se zatím ani nezmínil o tom, jak vypadá jeho bible, vlastně se jí to zdálo až moc divné. Jak tak přemýšlela, pomalu přejížděla pohledem po obýváku. Na stole nějaký časopisy, aha o autech, asi má rád automobily, támhle jsou nějaký noviny, jako podložka pro starý hodiny, který ani nefungovali. Domácí kino, propisky volně poházený po stolku, plakát Marilyn Monroe a těsně vedle ní obraz zátiší. A heleme se! knihovna,
Pomalu vstala a přešla ke staré, zlatem lakované skříni, kde se za sklem rýsovaly hřbety knih. Tak co pak to tu máme? Rozvášněně otevřela dvířka a vytáhla první knihu, na kterou jí padl zrak. Thomas Harris: Mlčení Jehňátek. Kniha byla založená nějakým papírem, rozevřela ji a vytáhla papír. "Příprava ledvin" hlásal pestrobarevný nadpis a pod ním byl obrázek nahého člověka a vyobrazena jeho anatomie. Po zádech Renatě přejel mráz. Roztřesenýma rukama knihu zaklapla a strčila ji zpět na místo. Z kuchyně se ozývalo Lumírovo pískání. Vytáhla další knihu. Steve Pillon: Africký Kanibalismus. Další papírek. Návod na přípravu stehenního lýtka. Zaklapla a vrátila knihu zpátky. V očích se jí zračil děs. Bible asi nebude. Pomyslela si. Pískot ustal. Rychle si sedla zpátky na pohovku a rozevřela jeden z těch automobilových týdenníků, vypadlo z něj šest lístečků. Přejela je zrakem. Prsíčka, prstíky, hltan.... zavřískala a vyskočila na nohy, že uteče. Při tom vrazila do Lumíra, který ji pomalu nesl kávu a dával si pozor, aby náhodou nic nevylil. Drkla loktem do hrníčku a vařící káva se vylila na Lumírovo čisté tričko - za tohle ho maminka nepochválí. "Panebože!" zařval částečně bolestí a částečně zděšením: "co se to děje!"
"Odstup Satane!" vytvořila Renata z prstů kříž, při tom tiše vzlykala.
Nechápající Lumír na ní zíral a při tom si stíral rukou kafe z trička. Naštěstí ho nespařilo, ale jen popálilo. Ještě že na přípravu moc nedbal a nalil vodu nedovařenou. "Co se děje?" zeptal se.
"Odstup..." hlas se jí chvěl.
"To bude o.k. Jen mi pověz co se ti stalo." Prstem jí pročísl vlasy. Dělá z toho drama, to se mi líbí. Jeho zvrácená jarní mysl myslela pořád jen na to jedno.
"V těch knihách....recepty...na maso." zavzlykala.
"Jo, tomu se říká kuchařky, ale to by si snad měla vědět." pokáral jí: "Máma ráda vaří, no." Ještě zaškytala, ale pak svěsila ruce a nechala se obejmout jeho mužnýma pažema.
-Bible asi nebude. Povzdechla si.
-Sex asi bude. Pomyslel si.