Kdo jinému jámu kopá...

Za nejvzdálenějšími horami, za nejvzdálenějším mořem leží království 9 Lososů. Za královstvím 9 Lososů leží les tak temný, že by se dala temnota toho lesa prodávat ve velkém. A za temným tímto lesem leží malé království nazývané Dlužka (pozn. překl. - část vypouštěcího zařízení rybníka). Vlastně to není ani království, spíše e to město. Jedno obrovské město, které má tři hrady, tři vojenské pevnosti, tři prince a dvojí touhu ovládnout celé království. Jistě si říkáte: "Tři princové? tak jaktože jenom dvojí touha?"
No věc se má tak, že... no že dva bratři, každý vládnoucí svojí třetině království jsou zlí a prohnilí lumpové, toužící po bohatství. Jeden se jmenuje Diktátor a druhej se jmenuje Vůdce. Třetí bratr, ten co se o nic nezajímá, se jmenuje Symboldobra. Je z bratrů nejmladší a nejhodnější. V mládí svoje rodiče vůbec nezlobil a tak dostal největší hrad Dlužky Dojírnu. (pozn. překl.: místnost pro dojení při volném ustájení)

Jednou se sešli Vůdce a Diktátor, aby se poradili jak na Symboladobroty- chtěli ho zabít a zabrat Dojírnu, pak by si vyhlásili regulérní válku.
"Já jsem ho nikdy neměl rád, toho miláčka našich drahých zesnulých rodičů." začal poradu Diktátor a vylil do sebe naráz korbel piva.
"Já ho vždycky chtěl zabít," přikývnul Vůdce: "ale niky se mi to nepovedlo. Pamatuješ jak jsme si tenkrát hráli v mučírně a málem jsme toho dobráka umučili k smrti? Škoda jen, že si tam tenkrát Kat zapomněl sekeru a musel se pro ni vrátit."
"Já si jen pamatuju, jak nás pak nabonzoval."
"A pamatuješ, jak jsme vyjeli do Lesa na projížďku a schválně jsme ho tam nechali a doufali, že se třeba ztratí a sežerou ho vlci?" vzpomínal dál Vůdce, srkajíc při tom svoje pivo.
"Jo pamatuju... tenkrát přece,jakoby parchant něco čekal, sypal za sebou šutříky, takže byl ještě před svačinkou doma a mohl nás napráskat a my pak tvrdli tři dny v paláci s tou děsnou fúrií" zavzpomínal Diktátor na maminku.
"No jo no." chvíli oba zarytě mlčeli upřeně zírajíc do svých korbelů.
"Ale teď tu rodiče nejsou a my víme co chceme, tak ho zabijeme a pak si vyhlásíme válku, že?" optal se po chvíli Vůdce. Diktátor jen přikývnul. "Takže jsem vymyslel plán, oba dobře víme, že Symboldobroty je stále ještě panic a dívek se štítí jako malej kluk. Ale co mu poslat dívku tak smyslnou a okouzlující, že by ho hravě dostala do postele a pak ho propíchla...třeba nůžkama."
"No,ale ty z náš nějakou takovou dívku?"
"No jasně! Nedávno se k nám přistěhovala z království 9 Lososů taková mladá lehká dívka, Vlasy má blond a pod dekoltem má jistě taky co nabídnout. Tvářička je jako z obrázku. Mohli bysme ji nějak podplatit a poslat ji na něj."
"Tak tedy platí." souhlasil Diktátor a přihnul s z dalšího korbelu. Pak se oba strašlivě rozchechtali. hahaha HAHAHA HAHAHA

Ta dívka se jmenovala Sníh a utekla do Dlužky, protože v zemi, tam za lesem, spáchala několik vražd. Nyní už stála - řádně podplacená - před Dojírnou a urputně zvonila na zvonek. Konečně se po chvíli obrovská ocelová brána otevřela. S bájnou úctou a nůžkami v kapse vešla do hradu. Procházela chodbami a dávala rytířům na odiv své skvělé tělo. Všem začali cinkat z toho pohledu pancíře. Nakonec došla do hlavního sálu, kde zrovna u stolu pro 500 lidí obědval Symboldobra. Jedl samozřejmě vegetariánskou stravu.
"Šo tu šeš?!" zvedl Symboldobra od jídla po pěti minutách hlavu.
"Co prosím," optala se Sníh.
"Šo tu šeš, tak šmladá šívka by šeměla šodit šradem šama." usmál se na ní a tím dal na odiv mrkev, která se mu zasekla mezi zuby.
Přistoupila k němu a pohladila mu korunku: "Ale ty můj šišlounku, já teďka přece nejsem sama."
"Šá nešišlám!" počal se princ rozčilovat, ale dívčino hlazení ho po chvilce uklidnilo: "šo tak šobrá, šeš tak fešná šívšina (seš tak fešná dívčina) aš še mi šají šech (až se mi tají dech). Šišedni ši, šudeme ši šovídat (budeme si povídat)."
Tak to je v háji. pomyslela si Sníh a přisedla si. Jednou rukou sevřela v kapse nůžky. "Víte že jste pro mě byl vždycky vzor princi? To vaše žalování bylo tak inspirující, že jsem se podle toho řídila a práskala své dva bratry o sto šest. Vaše plakáty jsem si pak lepila nad postel. Byl jste můj dětský ideál." přeháněla se Sníh ve lhaní. Velmi se jí ten dobrák hnusil.
"Šo šic šení. (To nic není) Šo je šotázka švyku a šviku (otázka zvyku a cviku)." princ se na chvíli odmlčel a na čele se mu objevily vrásky od usilovného přemýšlení. Sníh ho nerušila, byla ráda že mlčí. Nakonec přeci jen našel mladý princ slova, která hledal ve své paměti: "Šechtěla šy ši šě šzít (nechtěla by si si mě vzít)?"
V tu chvíli ruply Sníhu už docela nervy, vytasila nůžky a s výkřikem: "Šabijů tě!" se mu vrhla po krku.
"Šomóc šražda!" Princ se naštěstí včas ohnal vidličkou a vypíchnul nešťastníci oko...

Opět se tedy sešli Diktátor s Vůdcem a projednávali nezdařený atentát a připravovali nový.
"Teď na to musíme zcela jinak!" zahulákal Vůdce, kterému se vůbec nelíbilo, že jeho geniální plán s nůžkami nevyšel. "Najmeme si opravdového vražedníka a ten ho zabije a pak si konečně budeme moci vyhlásit tu válku!"
"Jupí!" zařval v odpověď Diktátor.
"Co tady řveš?" osočil ho Vůdce: "Copak chceš, aby se doneslo k Symboldobrovy, že se radíme o atentátu na něj? Chceš mu vyzradit všechny moje geniální plány? Chceš to celý podělat?"
"Ne."
"Tak tady tak neřvi!" seřval ho Vůdce.

Zabíječ Zabíjovič si našel skvělou palebnou pozici v cimbuří jižní věže.
Strávil na hradě Dojírna tři tejdny než nastudoval princovy zvyky. Skryt ve stínech se přesouval od jedné stěny ke druhé, z komnaty do komnaty, ze skleníku do do zahrady. Nakonec tedy zjistil vše, i věci které vědět vůbec nemusel, třeba že se Symboldobra rád převlíká za ženu a tancuje si pak ve své soukromé komnatě kolem tyče. Ani nemusel Symboldobra sledovat v koupelně... ale to už je jiné. Hlavní bylo to, že věděl, že každý den kolem sedmé večer chodí princ do stáje, pomazlit se svými koňmi a cesta do stájí vedla kolem jižní věže.
Zandal tedy Zabíječ Zabíjovič šipku do kuše a lehnul si na deku. Při čekání ujídal toasty, které ukradl dneska v hradní kuchyni.
Konečně vyšel Symboldobra ze dveří a řítil se za svými miláčky. Zabíječ Zabíjovič položil vedle sebe toast a zamířil. Ozvala se rána...
Symboldobra se na okamžik zastavil, pohlédl na zdemolovanou jižní věž a povzdechl si: "Šromiň šašínku, šromiň šašinko. Ale šaláš uš šotšebuje šekonstrukši. (promiň tatínku, promiň maminko. Ale palác už potřebuje rekonstrukci.)" a spěchal si pochovat své koníčky.

"Já se na to snad vydlabu!" opřel se vůdce o zeď. "Pěkná holka nepomůže, na nejlepšího zabijáka s ěta není spolehnutí. Bratře, budeme to muset udělat sami."
"Vždyť zase bude žalovat tý furii." zalekl se Diktátor.
"Prober se bratře, maminka je deset let mrtvá, i tatínek je deset let mrtvý. Otrávilo je přece maso z toho tvýho psa, ten tvůj blbej vtípek. A Symboldobra nikomu nic nepoví - bude mrtvý a mi povedeme konečně tu svoji válku." chlácholil ho Vůdce.
"A jak to provedeme?"
"No pozveme ho na oběd a.."

Symboldobra se krčil nad svojí číší s vínem a bál se pohlédnout svým starším bratrům do očí. Ti se naopak na něj koukali s očekáváním v očích, pak nejmladší princ konečně promluvil: "Šá šám šějak ševím, šašři (já vám nějak nevím, bratři) Šení šo šíno šotrávené (není to víno otrávené?)."
"Ale pře by si se nebál bratříčku." uklidňoval ho Diktátor.
"Jenom se klidně napij." přisadil si Vůdce.
"Je to ročník 25 698, dneska jsem ho vytáhl ze sklepa." dráždil ho dál Diktátor.
"Hmmm dobrej. Přihnul si Vůdce: "to je lahoda."
"Šo šak šobřše šašři, šá šám šeším, šale šejprve šošunejte š mojí šíše (no tak dobře bratři, já vám věřím, ale nejprve ochutnejte s mojí číše)."
Diktátor s Vůdcem se na sebe ušklíbli, ale nemohli odporovat svému mladšímu bratrovy. Hlavně když to byl takový symbol dobra. Takový bezelstný dobrák a na víc mu otrávili maso a ne víno. Tak si oba přihli z jeho číše, začali se kroutit v křečích a spokojeně umřeli. Jen si chudáci nezaválčili.
Symboldobra se usmál. "Ša ša, ša šeď šám šelou Šlužku šen šro šebe! (Ha ha, a teď mám celou Dlužku jen pro sebe)"

A zazvonil konec a pohádky je konec nebo že by ne?


"Tu máš! Ty šišlající zrůdo!" zařval obrovský drak a spolknul Symboldobra.