Hledím jak šílenec na černý šál,
srdce mi spaluje mrazivý žal.
Když jsem byl jinoch a neznal chuť zrad,
mladičkou Řekyni míval jsem rád.
Sladce mě hýčkala v náručí svém,
po krátkém štěstí však přišel zlý sen.
Sezval jsem hosty. Když začli jsme pít,
zaklepal na dveře úlisný Žid.
Zašeptal: „Ty si tu popíjíš mok
a u tvé Řekyně hoduje sok.“
Zlatem jsem zaplatil za onu zvěst
Sluhu jsem zavolal, zaťal jsem pěst.
Sedl jsem na koně, letěl jak blesk,
v duši jsem zatajil zlobu a stesk.
Když k domu jejímu dojel jsem pak
Vzlykl jsem, oči mi obestřel mrak.
Do temné ložnice, vešel jsem sám
ona se s Arménem líbala tam.
Nestačil pustit ji, zděšeně zbled,
Když jsem mu jatagan nad hlavu zved.
Vláčel jsem po zemi bezhlavý trup,
k nevěrné milence vrh se jak sup.
Prosila, plakala… vytryskla krev.
Všechnu mou lásku už zadusil hněv.
Šál jsem jí z hlavy stáh pomstou jak zpit,
otřel jsem do něho krvavý břit.
Dvě mrtvá těla můj sluha pak vzal,
do proudu srazil je z dunajských skal.
Oči žen nelíbám už od těch dob,
mé chmurné noci jsou hlubší než hrob.
Hledím jak šílenec na černý šál,
srdce mi spaluje mrazivý žal.
Žádné komentáře:
Okomentovat