Dny se plazí a budou ještě víc

Nám, generaci mezi dětmi komunismu a demokracie, je vtloukáno do hlavy, že musíme jít za kariérou, penězi a slávou a zároveň v sobě třímáme hodnoty našich rodičů, které jsou pevně dané v tom, že starat se o rodinu a rodinu vůbec mít, je to nejdůležitější.
Najednu stranu jsme tedy strháváni prací, za kterou nejdeme kvůli povinnosti, ale kvůli výhledu na úspěch a do toho roztrháváni touhou mít rodinu - ten nejzákladnější kámen každého státu a zároveň života. Je pravda, že máme na rozdíl od generací minulých a nebo budoucích, na výběr - jenže lidi jsou psychicky labilní a nejraději by na výběr vůbec neměli (nechali se pevně vést), protože když mají, tak si vždy ničí tu druhou možnost.

Spousta bludů, protože nakonec, ať si jakákoliv generace, vždycky budeš dělat to, co budeš chtít dělat, a když to, co budeš chtít bude žít pod bičem, tak pod ním taky budeš. Dělat rozhodnutí sice mnohdy těžké je, ale ne tolik, jak si sami rozhodující představují.

A dny se vlečou, plazí a budou ještě víc