Tuhle jsem našel něčí deník a nemůžu se s váma o to nepodělit

Studie - Být či nebýt krásný

Nikdy jsem nebyl nějakej takovej ten kluk, co každý ráno zírá hodinku do zrcadla a říká si, bůhví jak není krásnej a pak se jen diví, že na něj holky netáhnou. Já jsem se tím vlastně nikdy nezajímal – do zrcadla jsem se kouknul, jen když jsem si někde vyrazil zub, ale jinak ne – ale abych tu jen tak neplácal hubou, tak musim přiznat, že i já jsem občas zatoužil po úspěchu u žen… teda vlastně ještě dívek. Ale netrápil jsem se, když mi v 15 letech celej ksicht zuhrovatěl. Na svůj vzhled jsem příliš nedbal a hygienu odbýval akorát tak, abych příliš nesmrděl. Kouřil jsem, pil jsem, přežíral jsem se a pak jsem se taky nemohl divit, že jsem dopadnul tak, jak jsem dopadnul.

Teď stojím před zrcadlem a pozoruji tu trosku z jizvama rozežraným obličejem, ze kterého vykukoval obrovskej nos, křivá huba a jeden pár nateklejch očí. Vyhrnuju si tričko a šklebim se na chlupama porostlou tlustou hruď a ohrnuju nos nad pachem, který se line ze zarostlého podpaží.
Je mi z tý trosky do breku.
Beru tedy do ruky nůž a uřezávám si svou mastnou kštici, která mi rostla přes tři roky.
Dělám důležité rozhodnutí.
Možná osudové.
Zvedám telefon a volám do blízkého fitcentra, kde jsem si dnes vzal vizitku. Obědnávám tři hodiny aerobiku denně a nějaké to posilování po nocích s osobním trénérem.
Pak obvolávám ještě několik zkrášlovacích center v Praze.
Vyjdu ven a zapaluji si svoji poslední cigaretu, než zakoupím nikotinové žvejkačky a nějaké ty ženské časopisy, kde se píše po čem ženy touží.

Uběhl tejden a stále nekouřím.
S faldami pod tričkem se taky stále nic nestalo a dívky po mě také ještě netouží pro můj krásný obličej.
Dal jsem si tedy dnes jedno pivo a rozhodnul jsem, že jestli opravdu chci dívku, tak musím poslouchat to co se dneska poslouchá. Vyhazuju všechny svoje cédéčka s trashmetalem, blackmetalem, punkem a bůhví čím ještě. Mažu harddisk a dávám se do hromadného stahování všemožnýho diska a Briteny Spears.
Tak teď zbejvá už jen čekat.

Uběhl měsíc.
Dívky si už evidentně všimli, že nosím líbivé hadříky a na hlavě čepici s rovným kšiltem, že nekouřím a jdu do těla a že už i obličej vypadá pomalu k světu.
Když se teďka prohlížím u zrcadla, není mi do breku. Jsem šťastný.

Nastala zima.
Na břiše už mám vyrýsovanou pěknou čokoládku. Buchtičky chcete-li nebo také suprmachrtělo. Ruce mám jak lopaty a na obličeji jen sem tam nějakej beďar. Ráno se ale pečlivě kontroluji a neustále po kapsách nosím zrcátko, takže nějaké to fópá nehrozí.
Oblíbil jsem si skupinu DiskoTrukers a Martina – moje holka – mě představila svýmu nejlepšímu kámošovy Romanovy, což je majitel sítě diskoték v Praze a má fakt hustou mikinu až z New Yorskýho New Yorkru.

Blíží se únor.
Každej den mám jinou holku a sem tam i kluka. To Roman mi sehnal tenhle skvělej kšeft a říká,že když to vydržím ještě tak měsíc, tak mi věnuje svoji mikču. Je to moc hodnej a krásnej člověk, ale rozhodnul jsem se už pro něco jinýho. Koupím si od Bučiho takovou skvělou bundičku, kterou mi bude závidět i on.
V muzice se stala katastrofa – rozpadla se super nejlepší hudební formace DiskoTruckers, prostě vydala bestovku a skončila. Koupil jsem si hnedka všechny možný gold a platinum verze a special cd s videoklipem i dvd s videoklipama.
Roman ale říká, že není proč truchlit, že se blíží nějaká pecka z Rumunska. Nějací tři kluci. Už se na to moc těším.

Je Jaro.
Sedím na Hlaváku, kouřím Startku a hltám víno, na které jsem si dneska vydělal, když jsem ráno vyblafnul jednoho němce.
Asi se ptáte jak jsem se sem dostal.
Tak za prvé Buči nebyl Buči, nýbrž Bu-chi – jakejsi vietnamskej mafián od kterýho jsem zakoupil tu parádní bundičku za deset táců. Jenže se mi za tejden rozpadla a já si šel stěžovat. Bu-chi na mě byl už připravenej a nechal mi uříznout uši, vypálit byt, svlíknul mě do naha, vykoupal v hnoji a hodil mi jen nějaký vandrácký hadry.
Nikdo mě nepoznal z mejch známejch. Nikdo se mi nepodíval do očí. Roman mě nechal zmlátit ochrankou a Martina s křikem utekla.
Tak jsem se uchýlil sem, kde lákám turisty na svoji pomalu opuchující čokoládu a ruce jak lopaty.