úterý 3. června 2008

Jednou jsem jel vlakem a tak si píšu...

Nepodívám se jí zpříma do očí a nepoprosím o cigaretu. Nepoprosím o seznámení, i když tuším, že bysme si náramně dobře rozuměli. Máme spoustu společných zájmů. I ona vytahuje blok, trhá z něj papíry, které popisuje svýma vlastníma úvahama. A kdo ví? Třeba si tam črtá, že je husa a bojí se mě zeptat, jestli nemám cigaretu.
Něžně oděná v černém, ale s patřičným respektem k barvě. Nevypadá to, že by měla na prsou vytetovanou hlavu kozla a pentagram. A vlastně... Možná ho tam má. V duši, která se skrývá za těma krásnýma lehce přimhouřenýma zelenýma očima, se může skrývat skrývat hlad po obcování s Ďáblem. A věřil bych, že s ním opravdu obcuje. Neboť kdo opravdu obcuje s Ďáblem, nemá potřebu vykřikovat to do světa.
To jak hejbe pusou, když nad něčím váhavě přemýšlí, se může zdát divné, ale většině chlapů to určitě bere dech.
Vlasy nahrubo ostříhané

Žádné komentáře: