Já starý jsem, jak stár je svět
však já nejsem ten nejstaršejší kmet
to žil byl jeden poustevník
co slíbil kdysi na cedník
že ženám se bude vyhýbat
a s pannami se nestýkat
že bude držet mlčení
i když pravda bude potřeba k uzření
že bude dle zásad Krista žít
jíst jen chleba a vodu pít
vylezl si tedy na horu
a našel si cosi jako krtčí noru
kde tekla malá studánka
a každé ráno dostávalo se mu chlebíčka
rušil ho jen zpěv ptáků
a taky řeči zákeřných loskutáků
žil si tam snad padesát to let
pevně odhodlán pro boha se rozkrájet
i tu jednou přišel sedláka to syn
kdo slepice ukrad, který zlosyn
"Starče, vím že mlčíš docela,
však pověz mi co tvoje mozkovna ukrývá
kdo ukrad slepice
koho obvinění týče se?
je to snad Standa? ten proradný parchant?
nebo že by Ota? ten co se mi nemůže rovnat?
tak kdo, pověz šlechetný starče
pak daruji ti svoje morče
/beztak je skoro chcíplý
a šedivý má chřípí/"
ale stařec mlčel a
sedlákův to drzý syn odešel
odešel domů zmlátit Standu
a rovnou taky Otu
uběhla mnohá další léta
sedlákův syn sám se stal sedlákem
sté vrásky objevily se na tváři kmeta
jeho voda byla jeho pivem
jeho píle jeho rumem
potácel se docela zmaten na okraji propasti,
pozorujíc lidi co byli na pěsti
tu přišel sedlák znova,
a vůbec mu neva
že kmet nevypustí slova
chce aby byla dobrá jeho rada
"Milý starče, tys mě znal už jako kojence
tys viděl na tváři mé po čem toužím
a určitě víš co život můj teď souží
teda respektive srdce
to je to co pláče
kvůli jedné pitomé káče
dcerce chudého tkáče
co mě vůbec, ale vůbec nechce
a já se tedy ptám
mám si ji vzít násilím?
koupit ji od tkáče
a bát se zloby jejího borce - toho rváče?
když dobře poradíš
něco ti dám
sic špatně usoudíš
rakev tmavou pro tebe mám."
ale to se ví, stařec mlčel
sedlák šel dolů
zabít rváče dal
potom v srdci tkáče cit rozdmýchal
pojmul Káču za ženu
a za chvíli děti své čekal
uběhla léta mnohá
z kmeta stala se mátoha
on vymyslel horský to kompas
však nevěděl na co je občanský průkaz
promlouval v duchu s bohem
sic na to se jeho přísaha nevztahovala
bůh pro něj byl nepřijatelný bohém
a jeho domýšlivost kmeta rozčilovala
ale snesl to
protože to
je úděl kmetů
co promlouvají v duchu či v letu
s Pánem Bohem
přišel Sedlák na potřetí,
to už sám se belhal o holi
za ta léta povil
svým krumpáčem spoustu dětí
Však jen ta nejstarší byla dvojčata
"ptám se tě kmete naposledy
komu mám odkázat svoje prachy?
jeden syn je velký silný
a ten druhý nadto chytrý
jeden umí vzíti za práci
a umí se prát jak zlatí draci
a ten druhý krásný
a taky úspěšný
a běhat, jak ten umí
je jako já za mlada,
kdy světu vládla dobrá nálada
tak poraď komu prachy dáti mám
sic tě holí tady udolám!"
Po letech přemýšlení
a rozmluv s bohem,
kmet se zvedne a prohodí hbitě
"Polib mi prdel."
Konec
Žádné komentáře:
Okomentovat