Ex

Bylo mi 16 a byl jsem plný fantasie, když jsem napsal toto... (a možná, že to ani tak nebyla fantazie, jak jeden z mích prvních alkoholických výlevů) "Dovolte mi pánové, abych vám představil Exdestalibizátor." postavil jsem krabičku krychlového tvaru, zakončenou dvěma cívkama na stoleček před zrcadlem: " Je to... je to první přístroj, který dokáže vytvářet energii za pomoci rozpadu subatomolekulárních prvků, které obsahuje samotná podstata života - totiž vzduch!" navlíknul jsem na sebe svojí nejlepší košily a začal si vázat kravatu. "Tento můj vynález změní životy všech lidí na téhle planetě!" přečísl jsem si vlasy hřebínkem, který mi k loňským narozeninám koupila má třetí žena.
Vystartoval jsem z baráku, ale ve výtahu jsem si uvědomil, že ve všem tom vzrušení, které mnou projíždělo, jako elektrický náboj, jsem zapomněl Exe doma u zrcadla. Znova jsem vystartoval, ale před barákem jsem si vzpomněl, že mi chybí šalinkarta. Vystartoval jsem potřetí a běžel z plných plic na metro. Konečně. Ten okamžik se blížil...

Před vědeckou fakultou postávali studentíci a pokuřovali si. Kdyby jen věděli, co mám v batohu. To by se divili. Brejlouni. Prorval jsem se tedy zástupem těch tupých hlav, které studují jen proto, aby se jednou uchytili v nějaké atomové elektrárně, jako řadoví inženýři. Prorval jsem se jimi a už vybíhal po stoletých schodech nahoru, kde zasedala Rada světových vědátorů. Špička mezi elitou vědeckých kroužků, od specialistů přes zapalovače po specialisty na vodíkové nálože.
Vtrhnul jsem tam.
"Dovolte pánové, abych vám představil Exdestabilizátor..."
"Snad abyste se představil nejprve vy!" vybafl na mě šedivý černoch, který seděl v čele obrovského dubového stolu.
"No ehm, tento stroj..."
"Vyveďte ho!" bafal dál černoch.
"Tento stroj funguje na vzduch!" řval jsem dál, i když mě uchopily dvě obrovité gorily. Vyhodil jsem bágl i s mím geniálním vynálezem, na kterém jsem pracoval 25 let - čvrt století, na ten obrovitánský stůl a sám letěl po schodech dolů.

Vědec 1 se postavil, otevřel batoh a vytáhnul z něj podivnou krabičku s cívkama.
Vědec 2 se na něj podíval: "Má to nějaký čudlík?"
Vědec 3: "Hmmm tady, zkusím ho zmáčknout."
Vědec 1: "Zkuste."
Vědec 3: "Cvak." přístroj se rozsvítil.
Vědec 2: "Působivé. Hoďte to do skladu."

za 513 645 let

Ve tmě světlo. Strašný chlad. Kaspukakitánec se k tomu světlu přiblížil, byla to taková podivná krabička.
Kaspukakitánec přinesl krabičku do jeskyně.
Pak sï celá Kaspukakitánská rodinka hřála nožičky o podivnou krabičku

Konec

no a já jen uvažuju, kde, kdyby všechno bylo na Exdestabilizátor, bysme brali ten vzduch, když kácíme pralesy?