...a když zemřel Bondy

Ano opravdu jsem občas patetický. Nejpatetitější jsem byl, když před více jak rokem zemřel ve svých 77 letech český filosof Egon Bondy. Jeho smrt se mě dotkla, i když jsem nebyl obeznámen ještě úplně s jeho životem, nevěděl jsem o něm skoro nic, ale den před tím, než mě zastihla ona zpráva, jsem právě dočetl svoji první knihu od něj - Šaman - ze který jsem byl strašně nadšenej.
Jako by to bylo dneska, když jsem kamarádce líčil, jak je to úžasná kniha a ono mi pak s ledovým klidem povídá: "Bondy?... Víš že včera umřel?"
Nevěděl jsem to a přišla mi to jako opravdu blbá náhoda, tak jsem si myslel, že si ze mě dělá legraci.
A opravdu... zemřel... zemřel s cigaretou v ruce, ve svých 77 letech. Tomu se říká pak patos a dokonale krásná smrt - jak by to jistě sám označil.
Já se pak chytil za hlavu a toužit nějak vystřelit do vzduchu poctu, jsem sepsal snad dvě takový dílka. Ani jedno nemá žádnou hodnotu, jen vám chci ukázat,jak jsem někdy blbě patetickej.

Včera zemřel Bondy...

1.
nemám slova
nemám myšlenky
nemám nic co bych ti věnoval

nejsem chytrej
nejsem nejčestnější
nejsem a nikdy nebudu spravedlivej

neznám ráj
neznám peklo
neznám místa kde teď jsi

nemusím se zpovídat
nemusím nic pro svět dělat
nemusím se zbytečně teďka týrat

2.
kolik smutku
kolik trápení?
proč nemůže se tohle
vrátit do svejch kolejí?
nejsem rýmař
a už vůbec nějakej šprýmař
i myšlenky mám zamrzlý
dneska totiž zjistil jsem
že jsi mrtvý
že už nejsi s námi

a nebudu lhát,
já si vůbec nebyl jistej,
jestli si živej,
nikde jsem o tobě nečetl
neslyšel a vlastně pravda
ani tvůj epitaf jsem neviděl
teď se ptám
co tam budeš mít napsáno?
budeš přád lidem
krásný ráno?
nebo nějakou nadávku
neodpustíš si

už opouští mě síly
a asi nejsem zrovna vhodný
psát...
myslet...
doufat

Co si to nalhávám?
alegorii dobrou nevymyslím
lidi taky nerozpláču
neznal jsem tě
tak řečnit na pohřbu nebudu
ale opravdu aspoň trochu trpím
tvojí smrtí
a ne trochu
hodně

už nevim jak psát
nejraději se roztrhat
prvoplánově zaplakat
a jak blbej ímař
myslte na to,
jak žiletkou si ruku podřezat.

ale to ty si nechtěl,
tys věřil že bude lidem líp
tys doufal v jejich spasení
věřils v Boha
v záchranu
že zlé se v dobré obrátí
že nejsou mezi námi jen kacíři.

Chtěls hodně
myšlenky přetrvají
tvoji podobu ukradne čas

Však všichni umírají
s tím se musíme smířit:

I když pro některé
jsou to legendy
ale i Artuš padnul,
Kristus byl ukřižován,
27 českým pánům usekali hlavy
a tys zemřel přirozeně.

Budiž ti země lehká
a ať tě z ní nebolí hlava...



Třeba ještě připomenout, že když zpětně zkoumám internet, tak čtu na spoustě stránkách podobné a mnohem lepší pocty...