H.I.M

A víte že jsou pro mě H.I.M celkem srdeční záležitost? Podivné, že... Nějak se k nim pořád vracím, asi protože mám rád ty srdce trhající melodie? Když jsem si v osmý třídě natáčel z óčka koncert, abych si ho mohl posléze přehrát na cd, tak mi nejvíc imponovl Ville, který snad neopustil cigaretu... A já věřil, že má jointa, že se zhuluje. Byla to pro mě taková fanouškovská extáze... a pak jsme to poslouchali s holkou co jsem chodil, a když jsme se rozešli, tak jsem to nemohl poslouchat, protože to děsivým způsobem pro mě znamenalo hodně moc. Určitá symbolika týhle skupiny a vztahu tam určitě byla, neboť, když jsem v den rozchodu usídlil u neznámý holky v bytě, měla tam obrovský plakát skupiny a na nočním stolku svoji fotku, jak se někde nechala vyfotit s Villem. Srandovně se na ní mračil. Dneska je to vlastně poprvé od února, kdy si je pouštím a tak, jestli nefandíte muzice týhle skupiny, nepouštějte si ji, já ji sem však dám velmi rád.



Jo a mimochodem, tohle je první písnička, kterou jsem od nich zachytil a dostala mě hlavně proto, že mi připomínala jednu fantasy knížku, kterou jsem byl v tý době posedlej. Bíle nalíčenej Valjo přesně pasoval na ty podivný bílý elfy, kteří tam byli jako nejvzdělanější rasa. A vůbec mi finsko vždycky učarovávalo sněhem a ledem