Krásný ráno, dokonce jsem si dnes i přivstal. Skočil jsem si do sprchy, ospršil se a můj pokašlávající taťka si v kuchyni nejspíš něco brumral. Když jsem vylezl z vany, řekl jsem si, že by bylo moc pěkný ho pozdravit a tak jsem nezvykle přišel rovnou za ním pod nos a pozdravil: "Dobrý ráno." Otočil se a v jeho tváři byl ten výraz, kterej nemám vůbec rád, když se tam objeví. "Štveš mě." řekl.
"Proč?"
"Kvůli tomu bordelu co kolem sebe šíříš..." a já věděl, že je tady ona řeč, která musí vždycky přijít, když se někdo probudí a nemá zrovna svůj den. Když je někdo háklivej na úklid a nejspíš se podíval do mího pokoje, kde se na zemi válej starý hadry a špinavý nádobí všude kolem. "...podle mě by si neměl používat nádobí..."
Dřív jsem na to vždycky něco odsekl a byl zbytečně sám naštvanej - dnes už vím, že je zbytečně naštvanej on. Možná reagoval na skleničku a flašku od kofoly, co mu po víkendu zůstali v obýváku, ale ty tam zůstali z bráchova čajového pátečního dýchánku a tedy ne mojí vinou :D Ale neřekl jsem mu to, protože vím, že v mnohém má pravdu. V tom, že jsem bordelář, ale nemyslím si, že bych pouštěl bordel za hranice svého pokoje a můj pokoj to se rovná můj hrad.
Když to tady píšu, tak se nemůžu ubránit úsměvu. Slyším ho z kuchyně, jak si stále brblá a do toho myje úzkostlivě nádobí.
Škoda jen, že dneska mám tolik jinejch věcí na práci a nebudu mít čas na pořádnej úklid.
To bych mu pak skoro přál i vidět Jirkovu kuchyni, která je silně toxická a vznikla o ní už jedna populární píseň - co nevidět bude ke stažení.
Žádné komentáře:
Okomentovat