A říkejte mi Tekila Keks,
říkejte mi Tekilo,
Tequilou mě opíjejte a
přiládejte prsy na má ústa.
Uprostřed noci, ve chvíli, kdy už je sedm osm hodin tma
potkávám stíny, jak tancujou a zpívaj
hymnu zpustlíků co ztratili zájem rodiny...
Tekila se opírá o lampu,
svírá poloprázdnou flašku v pravé ruce
a v levé má pistoli,
kterou někoho zastřelí
Krok... krok... výstřel
výstřel... krok
a krev se táhne za mladíkem,
jako Amazonka,
už nestojí pevně, jak stával
umírá v křeči na konci ulice
Tichý smích zpustlíka,
říkali mu Tekila Keks
Žádné komentáře:
Okomentovat