Posledních několik dní se Petrovi zdálo o Žanetě, jak s ní chrápe a i jak ona chrápe s jinými chlapy. Dohánělo ho to k šílenství, nemohl dospávat a vzpomínky na sny jej pronásledovaly po celý den. Kdyby nebylo toho pátku, nic z toho by se nemuselo dít. Mohlo se mu zdát o úplně jinejch holkách, ale jen tak, že by jej sny těšily. Kdyby nebylo toho pátku a toho podělanýho zabezpečenýho kasína, mohl ležet v klidu vedle Žanety a vykládat jí o skvělé budoucnosti. Kdyby jenom neselhala ta bouchačka, když na toho obrovskýho frajera zamířil a zmáčknul spoušť, neseděl by dneska ve vězení a hloupě necivěl do zdi a nepřemýšlel nad všem “kdyby”.
Byla neděle a váleli se spolu v posteli, až při hovoru narazili na téma, které bylo mezi nimi spíše tabu, protože se Petr akorát rozčiloval a Žaneta byla neústupná ve svém přesvědčení.
“Prachy, pche” odfrknul si a pokračoval: “to podle tebe jde v životě jenom o prachy?”
“Nejde o prachy, ale o úspěch.” pronesla zamyšleně a prohrábla si vlasy.
“Úspěch. Jistě, ale za jakou cenu?”
“Třeba za tu nejvyšší?”
Petr si zapálil cigaretu a s pohledem vraha sledoval Žanetu, která se dál válela spokojeně v posteli. V hlavě se mu odvíjel příběh o vlastním neúspěchu a o zklamání, které sám ze sebe pociťoval. A bylo mu to najednou celé líto: “Vždyť já bych chtěl být úspěšný, jen mít peníze.”
“Tak si najdi práci. Před rokem tě vyhodili z konzervárny a od tý doby sis ani neškrtl.”
Mlčel. Neměl co říct na tu pravdu, kterou jej zkoušela. Sám věděl o jejích ambicích a tušil, že život s ním, jí jenom brzdí: “Neboj, to bude dobrý. Něco si najdu, budeme mít peníze a pak si budem moci dělat cokoliv budeme chtít.” chlácholil jí a tím i sám sebe. Nechtěl spustit další litanii o svojí neschopnosti, kvůli které bylo toto téma tím tabu.
Pak se pomilovali. Vášnivě, rychle a tvrdě a veškerá tíha z nich vyprchala a pak už se jen smáli nad svojí hloupostí a svému mládí.
Jenže brouk do hlavy byl zasazen a slib o práci vyřčen. Uběhli tři dny a nic se nelepšilo. V zajetí vlastních myšlenek a vyčkávání na odpovědi od společností, kterým Petr poslal svůj životopis, plynul čas tíživě pomalu. Žaneta odjela v pondělí ráno na týdenní zájezd do Alp s rodinou. Dala tak Petrovi čas, aby se trochu srovnal. Jenže, když ve středu už několikátou hodinu slepě čučel do monitoru, začal se mu v havě rodit plán nadcházející zkázy.
Ve čtvrtek se zastavil u jednoho militantního kamaráda a půjčil si od něj plynovou pistoli pod záminkou, že musí ve sklepě vystřílet krysy. Od dalšího kamaráda si půjčil tisícovku a rozjel se ještě ten den do Sušic, kde se ubytoval v nejlevnějším pensionu. Večer pak vyrazil na pivo do místního kasína obhlídnout situaci. Když seděl za lesklým pultem a pozoroval křehkou dívku točící pivo, nemohl se zbavit špatného pocitu, že dělá ohromnou blbost, kterou Žaneta rozhodně neocení. Jenže jí taky nemusí nic říkat. Nalže jí, že si našel práci a peníze bude utrácet rozvážně. V kase mohlo být tak padesát tisíc, což by stačilo na pět měsíců bezstarostného života. Když to všechno ovšem vyjde. Problémem mohl být hromotluk, který celé kasíno hlídal a pak kamery v rozích místností. Udělal možná chybu, že se tu stavil už dnes, ale šátek přes obličej a rybářská čepice určitě jeho identitu zakryjí a s pistolí v ruce si vynutí respekt bouchače.
V myšlenkách vypil tři piva, zaplatil a odešel na pension, kde se chtěl před akcí trochu prospat, ale nemohl usnout, kdy v břiše cítil mravenčení, kterého vracelo do dětství a do situace, kdy si poprvé kupoval na trafice pornočasopis.
Všude bylo ticho a samota Petra trochu tísnila. Zavolal Žanetě: “Ahoj zlato” ozval se rozradostněnný a trochu přiopilý hlas na z Alp.
“Ahoj zlato,” břicho jej bolelo a špatně se mu mluvilo: “Jak to jde?”
“Lyžování skvělý, teď jsme na jednom koncertě tady ve městě. Hrajou tu výborní kluci, dobří kytaristi.” šveholila: “A co ty? Jakej jsi měl den? Práce? Našel sis práci?”
“Byl jsem na pohovoru a vypadá to slibně,” lhal: “je to jeden sklad, dělal bych tam zásobovače.”
“No tak to mám radost, aspoň se nebudeš tolik nudit.”
“Nebudu, šichta to bude od osmi do čtyř... miluj tě, víš to?”
“Já tebe taky, posílám pusu a držím pěsti. Kdy se dozvíš výsledky?”
“Zítra bych to měl vědět.”
“Tak jo, pa a těším se na tebe, v sobotu se už uvidíme.”
“Už aby to bylo. Užij si koncert, zlato a třeba napiš.” rozloučil se s ní, položil telefon a znovu se pokoušel usnout. Jenže hleděl jen do stropu a pocitu v břiše se nemohl zbavit. Skončil na záchodě kde dřepěl na míse a podřimoval. A za celou tu dobu nepřišla jediná zpráva. A pak se rozezněl tichý budík na telefonu. Dvě hodiny ráno.
Vybalil si z batohu plynovou pistoli, šátek a čepici. Taky jinou mikinu a sluneční brýle. Zhluboka se nadechl, vydechl a vše si na sebe obléknul.
Trochu se obával, že dveře dole budou uzamčené, ale naštěstí tam byl celonoční vrátný a bez otázek jej pustil ven. Zřejmě další ztracená duše, která nemůže po nocích spát a vymetá hospody. Takových už v pensionu bylo nezpočet a takových ještě bude, tak proč by se měl vrátný ptát?
Stál znovu před hernou, kterou si ten den vybral a napoledy si v hlavě přehrál plán přepadení. Vběhne dovnitř, bude hrozit pistolí a přinutí obsluhu, aby mu všechny prachy strčila do igelitky. Tolikrát viděl záznamy přepadení ve večerních zprávách, že to rozhodně musí vyjít. Jen hodně křičet, mávat pistolí a být nemilosrdný. Pak už bude všechno v pořádku...
“V pozdních ranních hodinách přepadl mladý zakuklenec noční hernu v Sušicích. Personálu herny vyhrožoval plynovou pistolí, zuřivě s ní mával kolem sebe. Naštěstí člen místní ochranky měl nervy z oceli a mladíkovi s pistolí nehodlal ustoupit. Ten se po té po něm pokusil z pistole vystřelit, ta však naštěstí selhala. Pak už bylo lehké hubeného zakuklence zpacifikovat a odmaskovat. Jedná se o mladého Petra K. z Prahy, který přepadení v cizím městě naplánoval a rozhodl se jej také provést. Nejspíše chtěl řešit svojí špatnou finanční situaci. Za přepadení a za pokus o ublížení na zdraví mu nyní hrozí odnětí svobody až na 12 let.” hlásila moderátorka v pátečních zprávách, zatímco se divákům přehrávala celá situace natočená kamerami podniku. Poslední střih byl na zděšenou a připláclou Petrovu tvář k zemi a výraz očí prozrazoval, že v hlavě se odehrávají všechny důsledky zbabraného činu.
Možná kdyby nebylo tý neděle a toho hloupého porušení tabu, neseděl bych ve vězení a nežil celé dny se vzpomínkami na sny o svobodě. Kdybych si našel skutečně práci, nemusel jsem tady bejt. Kdybych před několika lety nečetl Kerouacka, nemusel bych tady bejt. Kdybych se narodil v jiný zemi a poznal jiný ženy, nemusel bych tady bejt. Kdyby ta bouchačka fungovala a rozstřelila tomu hajzlovi ksicht, kdyby Žaneta neodjela do Alp, kdybych nebyl blbej, nemusel bych tady bejt.
Žádné komentáře:
Okomentovat