Kapitán Skeccino

Dva obrázky dialogické a jeden obrázek jenž je tečkou příběhu...


Obraz 1

“Kajuta”

Je večer.
Princezna sedí v lodní kajutě, před zrcadlem, má na sobě svádivé šaty, vyčesává si vlasy a brouká melodii. V tom oknem vstoupí pirát s šátkem a kloboukem, zarostlý ve tváři, s drze šarmantním úsměvem. Princezna si jej nevšímá, je zahleděná do svého obrazu v zrcadle. Pirát se k ní zezadu pomalým, kradmým krokem přibližuje, až si jej konečně všimne. Úlek, údiv a strach se jí mihne po tváři, však zachovává ledovou důstojnost...

princezna: Kde jste se tu vzal?
pirát: Oknem.
princezna: Proč nechodíte raději dveřmi?
pirát: To by pak přece nebylo žádné překvapení. (suverénně princezně kouká do výstřihu)
princezna: A kdo říká, že toužím být překvapená?
pirát: Já to říkám.
princezna: Ale jakým právem?
pirát: Právem? (zachechtá se) Asi by se to dalo někde dohledat, nejsem tolik učený, víš?
princezna: Tak odejděte a někde si to přečtěte. (mávne rukou, snaží se dále česat a být nad věcí, marně v hlavě loví vzpomínky na romantické básničky, které četla jako malé dítě) Rozumíte?
pirát: Možná by jsi mi to mohla přečíst ty... Šťabajzno.
princezna: Šťa...! (vydechne) Co prosím?
pirát: Že já tě štípnu.
princezna: Budu křičet, naříkat, bránit se. Bodnu vás touhle vidlicí, jestli to uděláte (výhružně zamává jehlicí do vlasů)
pirát: (přiblíží se o krok) To neuděláš.
princezna: Jste drzý. Vykejte mi.
pirát: Raději tě plácnu po zadku, šťabajzno. (skočí po ní)
princezna: (uskočí) Vy hampejznickej plivajzníku! Vy prase! Jste zkaženost sama!
pirát: Jsem jen takový, jaký mám chuť být. Zkaženost? Nikoliv. Ve tvejch očích možná ničemnost, v těch mejch pouhá přirozenost.. Mám chuť a na co mám chuť, to si také beru. Oslavuji život! Oslavuji pravdu a proto tě chci. Tady na zemi a vedle na posteli. V kostele na lavici a v lese na mýtině, na lodi v podpalubí a ve stodole na seně. Všude tě budu mít, všude tě budu svlíkat a vášnivě se s tebou milovat. Začnu však tím, že tě plácnu po zadku. (plácne princeznu po zadku a ta zavřeští)
princezna: Já Vás varoval, vy hanebníče. Já vás varovala! (bodá kolem sebe jehlicí, ale piráta, jak je mrštný, ne a ne trefit)
pirát: Tak strohá, tak nudná a tak fintivá... Přesto jsi divoká a nebezpečná, jak nezajištěný lodní kanón. Staneš se mojí ženou, jakože se kapitán Skeccino jmenuji.
princezna: Nikdy!
pirát: Vždyť ani nevíš, co ti nabízím. tisíce žen po celém středomoří, na každém ostrově, v každém přístavu touží, abych je pojal za svoji ženu.
princezna: Ale já jsem princezna. O bídáky se nezajímám. Šlechtím se pro krásu, ne pro špínu.
pirát: Urážíš mě a rajcuješ. Mám chuť vlepit ti třista facek a povalit tě teď hned, i když to sama chceš. Slovy mě odmítáš a očima po tom kčišíš, dychtíš....
princezna: Jste akorát nafoukanec. Přilezete mi sem do pokoje oknem, začnete dělat nesmyslné, barbarské návrhy a chcete a myslíte si, že Vám skočím na lep?
pirát: Já nejsem barbar. Jen říkám, co si myslím a většinou si myslím to, co je pravda.
princezna: A proč by jste mě chtěl pojmout za ženu, když v každém přístavu na Vás čekájí přístavní šlapky? Chcete jen další trofej do sbírky, pane Skeccino
pirát: Když tomu říkáš trofej...
princezna: Mé postavení je poněkud vyšší než Vaše. Nemáte nárok.
pirát: Bouříš všechnu moji námořnickou krev, co mám v těle. Pokoušíš moji slušnost.
princezna: Slušnost? Vždyť jste jen prachobyčejný pirát.
pirát: Kapitán Skeccino jen prachobyčejný pirát?
princezna: Šmudla.
pirát: Šmudla?
princezna: Za celou tou svojí pózou kabrňáka, který může mít vše, co chce, skrýváte jen prachobyčejnýho špindíru, který vlezl do špatného pokoje. Jiná liga. Rozumíte?
pirát: Dost bylo řečí. (rozhodí rukama)
princezna: Konečně máte pravdu.
pirát: Víte, jak se jmenuje kapitán lodi, na které se právě plavíme?
princezna: Samozřejmě, že to vím. Velmi intelgentní, elegantní a sofistikovaný muž, který se k ženám nechová, jako prase. A navíc pěkně oholený. Zkrátka muž na svém místě. Kapitán Tulouse (Tul-úz).Dnes večer s ním mám povečeřet.
pirát: Ten obejda, že je inteligentní? Kdyby nebylo počítačů, loď by neuřídil. A navíc je to zbabělec, to co má v kalhotách není ani tak velké, jako můj malíček u nohy. Tuhle loď bych mu sebral mávnutím ruky. Nevěříte?
princezna: Stále vedete jen ty stejné vytahovačné řeči. Jen se na sebe podívejte. Zarostlý a to Vaše chování...
pirát: (změří se v zrcadle a pak se pohrdlivě usměje) Dost už o mém chování (spustí velitelským hlasem). Než odbije půlnoc, tato loď půjde ke dnu a ty se se mnou budeš plavit na mojí bárce, svlečená a prosící o moji přízeň.
(vytáhne černou růži z pod kabátu a zaražené princezně jí položí před zrcadlo) Máte moje slovo. (smekne klobouk, ukloní se a oknem zmizí)

Princezna chvíli stojí, kouká z okna, pak přejde k zrcadlu a přivoní k růži. Zasněně se do upraví a odejde na večeři.




Obraz 2

Večeře

Slavnostně ustrojený stůl, u něj sedí tlustý kapitán Toulouse s princeznou. Ve skleničkách mají šampaňské, na talíři špagetinos. Princezna je viditelně znuděná, zatímco Toulouse zaujatý sám sebou a vyprávěním svých heroicky vymyšlených příběhů.

Toulouse: ...jak povídám, stálo jich tam pět. Neučesaných, ošklivých, drsných pirátů. Byl jsem v ošidné situaci, když jsem měl stále svázané ruce za zády, ale má čelist byla stále pevně odhodlaná čelit jakémukoliv nebezpečí z jejich strany.
První se na mě vrhl a já jej kousl do bolestivého místa na břiše, druhého se mi povedlo odzbrojit elegantním nakopnutím do rozkroku. Třetího jsem zalehl, díky ostří meče čtvrtého jsem byl zbaven pout a bez pout byl pátý už jen třešničkou na dortu. Celá posádka byla zachráněna, já sklidil potlesk a velryb se ulovilo ten rok více, než pamatovali nejstarší velrybářské kroniky.
princezna: Gratuluji.
Toulouse: Srdíčko, nemusíte mi gratulovat k něčemu takovému, jako je vypořádání se s hrstkou pirátů. Daleko horší to bylo s nacistickou fregatou duchů, na kterou jsem narazil v severních mořích. Ale o tom Vám povím, až někdy jindy.
princezna: Jistě je to zajímavější, než jak jste se vypořádal s těmi lidojedy.
Toulouse: To dozajista. Ale co to mé bystré oči nevidí. Sklenice jsou prázdné. (zazvoní zvonečkem, který má po pravici - přiběhne číšník Gerald)
Toulouse: Drahý Geralde, přines nám prosím další šampaňské, snad nechceš, aby nám vyschlo v krku. (výhružně)
Gerald: A mám přinést zmrzlinové poháry, jak jste si přál, pane kapitáne?
Toulouse: Ano. A kubánský doutníky.
Princezna: Já nekouřím.
Toulouse: Tak jenom pro mě.
Gerald: Rozkaz, kapitáne! (odmašíruje)
Toulouse: Takže ti nacisti. Pluli jsme kolem jedno z norských fjordů. Vítr foukal, temná mračna se stahovala, vypadalo to napořádnou bouřku. Stál jsem na stěžni a pozoroval tu nepřátelskou oblohu. Když v tom vidím přibližovat se staré rezavé plavidlo, bez známky života na palubě. Prásk! Do plavidla udeřil blesk. Rozhodnu se bokem k lodi přirazit a prozkoumat jí. Jenže to ještě netuším, že činím chybu možná osudovou.
Princezna: To, že jste stále na živu přece svědčí o tom, že osudová nebyla.
Toulouse: Jenže to hrdina netuší, když se bez bázně vrhá do nebezpečí.
Princezna: Jistě.
Toulose: Posádka mě varovala, ať tam nechodím, že v těch vodách se ztratilo až příliš lodí a oni mají strach. Strach? Pche! Všichni do jednoho samí ubožáci bez zkušeností, bez kázně a bez jakéhokoliv morálního kodexu.
Gerald: (vstoupí) Pane kapitáne, moc se omlouvám, ale zmrzlina došla.
Toulouse: Zmrzlina došla?! (rozzuří se) Plavíme se středozemním mořem, na nejmodernější lodi tohoto věku, vezeme přes 4000 pasážerů a kapitán si nemůže dopřát zmrzlinu. A co na to řekne zde moje překrásná návštěva?
Princezna: Mě to nevadí...
Gerald: Velmi mě to mrzí, kapitáne... Mohu nabídnou vídeňský Sachr nebo kubánský dortík.
Toulouse: Myslíš si, že tento nedostatek kázně nahradí nějaký Sachr? Přistup blíž a nastav prsty, Geralde. (vytáhne z pouzdra důtku a pětkrát s ní praští Geralda přes prsty) A teď mi zmiz z očí! (Gerald odejde)
Princezna: Nemusíte být tolik krutý.
Toulouse: Krutý? Jen pár pořádných ran přes prsty tyhle hovada naučí kázni, věřte mi.
Princezna: Ošklivíte se mi.
Toulouse: Já? (zle se zasměje) Za to vy jste k rozlousknutí.
Princezna: No dovolte!
Toulouse: Vždyť já vím, proč jste tady, chcete to, chcete zakusit z mojí moci.
Princezna: Pomátl jste se?
Toulouse: Jsem kapitánem největší přepravní lodi ve Středozemním moři. Jsem vládcem moře, to takový couře, jako Vy musí přece imponovat.
Princezna: Odcházím! (naštvaně se zvedá od stolu) Děkuji za večeři i za ty námořnické báchorky. Odívat se do šálivého kabátu moci, aby jste zaimponoval ženě? Myslela jsem si, že jste slušný a inteligentní muž. Zatím si tu však vymýšlíte hanebné historky o svojí odvaze. Styďte se!
Toulouse: Já, že si vymýšlím? Vidíte támhleten ostrov? Jak blízko si myslíte, že může proplout takto gigantická loď, aniž by se poškrábala? To chce přece odvahu. A vědět, jak nastavit kurz.
(démonicky shrne vše ze stolu na zem a vytáhne osobní laptop, rozevře jej a naťuká několik hesel do klávesnice)
Princezna: Odcházím!
Toulouse: Odcházíš....odcházíš. Pořád jenom někam odcházíš, ale víš ty co? Ty nemáš kam jít. (úchylně se chechtá) Celá loď je pod mojí kontrolou, ale jestli chceš, vyskoč a doplav si na ostrov, couro!



Vstoupí Kapitán Skeccino.

Toulouse: Skeccino!
pirát: Toulousi (pohrdavě jej přeměří pohledem), tohle je tvoje zkáza
princezna: Vy!
pirát: Tahle loď půjde ke dnu.
Toulouse: Nesmysl.
pirát: Za několik málo okamžiků narazí trupem ostré dno a půjde ke dnu.
Toulouse: Počítače všechno ohlídají, mají nastavené přesné perimetry. Nic se nestane.
pirát: Ne. Bude to tak, jak říkám. Každému perimetru v počítači se dá trochu pomoci. (usměje se) Máte poslední možnost, princezno. Pojďte se mnou a staňte se mojí ženou.

Ozve se rána

Toulouse: Jsi ztracen, Skeccino, za tohle tě čeká provaz.
pirát: Já? Já přece nejsem kapitán téhle lodi, která jde ke dnu. Znáš přece zákony, Toulousi, každý kapitán je odpovědný za svoji loď. A teď ser strach!

Rána trhaného trupu

Toulouse: (zuřivě mlátí příkazy do laptopu) Zbláznilo se to. (nevěřícně) Zbláznilo se to. (odevzdaně) Zbláznilo se to. (zoufale)
pirát: Tvoje poslední slovo, šťabajzno?

Světla zablikají. Tma


Obraz 3

“Loď kapitána Skeccina”

Kapitán Skeccino sedí na laciném trůně z plastu, má šátek a čepici na hlavě. U nohou mu sedí nahá Princezna oblečená jen v bílé prostěradlo. Nenamalovaná je mnohem podobnější představě o bájné bohyni Afroditě. Má opřednou hlavu o kapitánovo koleno.
Loď není velká, pluje tmou a z rádia hraje nelegálně stažená muzika.
Gerald sedí opodál, kouří drahý kubánský doutník

Konec