Kdysi bydlela v našem baráku taková bláznivá paní. Měla bezva smysl pro humor a taky měla ráda děti, a my děti jsme milovali ji. Jen jsme věděli, že je bláznivá. To nám tvrdili naši rodičové a tak nám zakázali se s ní vídat.
Dítě samozřejmě neposlouchá zákazy a tak chodí za starou paní dál.
Měla v bytě spoustu zábavných věcí. Já měl osobně nejraději staré malované hodiny, které ukazovali vždycky čas o několik minut menší než skutečně byl. Později jsem si uvědomil, že to tak nejspíš bylo schválně, abychom byli u staré paní dýl a vraceli jsme se tak o něco později domů.
A pak tu paní odvezli pryč. Táta říkal, že se odstěhovala, ale slyšel jsem v jeho hlase úlevu, že už v baráku nebydlí, i když jsem nechápal proč, věděl jsem, že se stará paní rozhodně neodstěhovala ze svojí vůle.
Dnes si lámu hlavu co na ní bylo tak strašně nesnesitelného, že jí dospělí neměli rádi? Čeho se na ní báli a co odsuzovali?“
"Bojíme se odlišností?"
3 komentáře:
bojíme,bohužel i já, ač se snažím se nebát.. to bude tou výchovou
aduš
dneska si ze me kamos udelal srandu ze si picha...a ja se zasekla..a on napsal ted si na me zmenila nazor ja rekla ne ze lidi takhle nesoudim..ale vnitrne si odsoudila...odsodudila...bojim si odlisnosti ikdyz tvrdim ze sme otevrena snad vsemu mozna se bojim min veci nez nekdo jiny ale bojim
Nejsem blázen řekl blázen.
Lidé se možná nebojí odlišností, ale straní se toho. Chcějí splynout s davem, protože jít proti proudu je těžší. Někdo si nechce zbytečně komplikovat život a tak se chová, tak, jak to druzí očekávají. Jenže být normální je hodně relativní.
Neexistují blázni, jen existují lidé, co mají svůj svět.
Okomentovat