"Tak kolik těch zelenejch mám vypít, abych tě přepil?" vyhrnul jsem si rukávy a frajersky se culil na přihlížející děvčata.
"4 a na ex a bez přestávky." pravil Fanda a hladil si svůj tlustý pivní břich.
"Klíďo, píďo..."
To byla poslední slova, co si tak nějak i pamatuju. Probral jsem se na zemi u záchodů a někam se poděly dvě hodiny. U těch záchodů mě fackovali neznámé dívky a jedna snad opile brečela, že jsem snad mrtvej. Chvíly jsem tedy ještě dělal vtipně mrtvolu a užíval si pozornosti, ale nakonec jsem přece jen trochu hýbnul nohou.
Pak jsem se zvednul, hodil na sebe bundu a vypadnul ven. Strašně se mi točila hlava a já nahlížel do propasti, kde se spirálovitě točila cesta. Spanul jsem a rozrazil si hlavu o schody.
Další okamžik, na kterej si vzpomínám je, že nějaký pán od MHD mě drží, abych na konečný metra opakovaně nelezl do vagonu, který tam končil.
A pak už jsem byl doma, pozdravil bráchu oblíkajícího se do školy a odmotal se do postele.
Divný mi jen bylo, že jsem si nepamatoval, že bych celej večer byl chcát.
2 komentáře:
a já skákala z trabantu na trabant a pak sem z matracek spadla par centimetru od kosy a leszla oknem do skelpa a kdyby mi nekdo nerekl co sem vsecko delala nikdy bych nedosla na to kam se podel cas od projizdejiciho vlaku a toho jak jsem se dostala do spacaku :D
:) jen počkej a já tady ještě popíšu svoje jiný eskapády ... tohle byla jen taková oddychovka - ty trabante
Okomentovat